Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 805/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MTR spol. s r. o., se sídlem Slavkov u Brna, U Splavu 1448, zastoupené JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou se sídlem Brno, Tišnovská 167, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, čj. - 206, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2006, čj. - 187, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2004, čj. - 157, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatelka navrhla, aby byla zrušena shora označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci (dále "") a Krajského soudu v Brně (dále "krajský soud"), protože těmito rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle d (dále "").

Stěžovatelka tvrdí, že do jejího práva na soudní a jinou právní ochranu zasahuje rozhodnutí obecných soudů v řízení o konkursu na majetek stěžovatelky, kterým byl připuštěn vstup nabyvatele pohledávky do řízení na místo původního navrhovatele. Při zahájení řízení totiž nebyly, podle stěžovatelky, splněny podmínky řízení, protože původní navrhovatel neměl k podání návrhu aktivní legitimaci, nikdy nedoložil, že nabyl pohledávku vůči stěžovatelce.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, čj. - 206, bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu ze dne 1. 3. 2006, čj. - 187. Uvedeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil usnesení ze dne 11. 10. 2004, čj. - 157, jímž krajský soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní navrhující věřitelky Ing. M. Hauserové, správkyně konkursní podstaty úpadkyně Union banka, a. s. "v likvidaci", vstoupila J&T Banka a. s.

III.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Ústavní soud považuje interpretaci ustanovení , na základě které obecné soudy vyhověly návrhu, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, za ústavně konformní a nezasahující do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Jak srozumitelně a přehledně uvedly jak Nejvyšší soud tak soud vrchní, při rozhodování o návrhu na procesní nástupnictví se soud nezabývá tím, zda postupovaná pohledávka skutečně existuje. Ústavnímu soudu nezbývá než stěžovatelku odkázat na argumentaci obou obecných soudů, které se s jejími námitkami, v podstatě totožnými s těmi, které uvedla i v ústavní stížnosti, zcela dostatečně a ústavně souladným způsobem vyrovnaly. K porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky zakotveného v y tedy nedošlo.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu