Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2772/07

Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. I. P. a MUDr. V. P., zastoupených JUDr. Jaroslavem Krůškem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. , a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 5. 2005, č. j. -106, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se včasnou ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " ") a řádnou ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž jim byla ve sporu o podíl na opravách spoluvlastněné nemovitosti uložena povinnost k zaplacení. Stěžovatelé tvrdili, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces, garantované d (dále " ").

Stěžovatelé v ústavní stížnosti postrádající ústavně právní argumentaci namítali, že soudy jim uložily povinnost k zaplacení, ačkoli u části nároku žalobci neprokázali existenci svého nároku (peníze zčásti nepatřily sdružení a zčásti byly v podílovém spoluvlastnictví všech členů, nikoli jen žalobců) a u zbytku částky žalobci neprokázali svou aktivní legitimaci (předmětné smlouvy uzavřel nonsubjekt). Soudy tak nevzaly v úvahu podstatné skutečnosti a neprošetřily dostatečně námitky stěžovatelů.

Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 5. 2005, č. j. -106 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelům byla výroky I., II., III. a V., uložena povinnost zaplatit 69.601,41 Kč, 26.091,- Kč, 2.909,- Kč a 27.473,80 Kč vše s příslušenstvím. Jednalo se o částky spojené s opravou bytového domu spoluvlastněného stěžovateli. Proti výše uvedeným výrokům podali stěžovatelé odvolání, v němž argumentovali obdobně jako v ústavní stížnosti.

Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. Ústavní soud zjistil, že odvolání stěžovatelů bylo shledáno nedůvodným, a krajský soud proto odvoláním stěžovatelů napadené výroky rozsudku okresního soudu potvrdil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Stěžovatelé v ústavní stížnosti neuvedli žádnou konkrétní ústavněprávní argumentaci a protože jak Okresní soud v Karlových Varech, tak Krajský soud v Plzni svá rozhodnutí řádně a transparentně odůvodnily (srov. str. 9-14 rozsudku okresního soudu a str. 3 rozsudku krajského soudu), a to způsobem nevybočujícím z ústavního rámce zákazu libovůle, Ústavní soud nedospěl k závěru, že obecné soudy v případě stěžovatelů porušily jejich právo na spravedlivý proces garantované y.

Stěžovatelé podali ústavní stížnost poté ( ), co bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2007, č. j. -154, odmítnuto jejich dovolání napadající v záhlaví uvedené rozsudky, jako nepřípustné.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelů, jak tvrdili v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 13. listopadu 2007

Ivana Janů

předsedkyně senátu