Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2571/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Městské části Praha 2, Praha, nám. Míru 20, zastoupené Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem Advokátní kanceláře v Kladně, Gorkého 502, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2007 č.j. -16 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2007 čj. -11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení ., d (dále jen), y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 vyslovil svou místní nepříslušnost k řízení ve věci nařízení exekuce vyklizením nebytových prostor. Rovněž požaduje zrušení potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.

Obvodní soud dospěl k závěru, že podle ust. (dále jen exekuční řád) je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má sídlo povinný. Vzhledem k tomu, že dle výpisu z obchodního rejstříku má povinný sídlo v Chomutově, vyslovil proto dle a ve spojení s exekučního řádu svou místní nepříslušnost. Uvedl, že ustanovení v daném případě nemohlo být použito, neboť ust. exekučního řádu je ustanovením speciálním. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil jako věcně správné, neboť dopadá na místní příslušnost v řízení o výkon rozhodnutí, nikoliv na řízení exekuční, kde je místní příslušnost upravena exekučním řádem.

Stěžovatelka namítá, že v důsledku nesprávného procesního postupu soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, dle nějž se každý může stanoveným postupem domáhat práva u nezávislého a nestranného soudu, a to včetně průtahů řízení (stěžovatelka podala návrh na nařízení exekuce 12. 6. 2007, přičemž konečné rozhodnutí jí bylo doručeno až 11. 9. 2007, přičemž podle exekučního řádu by měla 15 denní lhůta pro nařízení exekuce platit pro soud prvého stupně i soud odvolací).

Došlo i k porušení práva na ochranu vlastnictví, neboť stěžovatelce bylo odepřeno právo na nařízení exekuce soudem, v jehož obvodu je její nemovitý majetek, ačkoliv takový postup umožňuje. Postupem soudů jí tak byla znemožněna obrana jejích majetkových práv před zásahem vedlejšího účastníka.

Stěžovatelka je přesvědčena, že pokud exekuční řád stanoví slučitelnost s , musí být jeho výklad prováděn ústavně konformním způsobem, aby jedna a táž otázka nebyla vykládána jiným způsobem v řízení exekučním a jiným způsobem v řízení o výkon rozhodnutí

Stěžovatelka rovněž upozorňuje, že faktickým důsledkem realizace napadených rozhodnutí jsou průtahy řízení (přeposílání spisů apod.) a další problémy např. s cestováním exekutora.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných muu ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z pohledu jednoduchého práva relevantního v rozsahu ústavněprávního posouzení na předmětnou věc dopadají ustanovení , exekučního řádu a 252 odst. 4 písm. b)

Dle § 45 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má bydliště povinný, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nemá-li povinný bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek; má-li majetek v obvodu více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena žádost exekutora o udělení pověření nebo návrh na provedení exekuce. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo.

Dle exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Uvedeným ustanovením je založena subsidiarita v exekučním řízení. jako předpis subsidiární lze použít jen tehdy, když exekuční řád konkrétní úpravu neobsahuje nebo určitou oblast vůbec nereguluje. V exekučním řízení je však místní příslušnost soudů v exekučním řádu výslovně upravena odlišně od , a proto se nelze ani s odkazem na exekučního řádu dovolávat aplikace ust. 252 odst. 4 písm. b) V dané věci se tedy ani nejedná o situaci, kdy je současně aplikován exekuční řád a , a kdy by případná nejasnost ohledně aplikace toho kterého ustanovení měla být odstraněna ústavně konformním výkladem, jak se domnívá stěžovatelka. Sama okolnost, že je místní příslušnost upravena odlišně v exekučním řádu a , neznamená, že se jedná o protiústavní úpravu, která by měla být napravena extenzivním výkladem soudů, jenž by vedl k popření platného ustanovení exekučního řádu.

Ústavní soud má za to, že z výše uvedeného zcela jednoznačně vyplývá, že pokud jde o případ místní příslušnosti, exekuční řád zjevně "stanoví jinak" a subsidiární použití , na nějž odkazuje exekučního řádu, je vyloučeno. Napadená rozhodnutí obecných soudů tedy nelze považovat za rozhodnutí neústavní.

Pokud stěžovatelka poukazuje na průtahy způsobené procesním postupem soudů, je třeba upozornit na to, že k prodlevě došlo z důvodu podání návrhu u místně nepříslušného soudu, nikoliv pro nečinnost soudu. Ohledně námitky nepraktičnosti či neefektivnosti ustanovení exekučního řádu o místní příslušnosti při vedení exekuce týkající se nemovitosti, Ústavní soud zdůrazňuje, že bylo zcela na stěžovatelce, aby zvolila způsob vykonávacího řízení, tj. dle exekučního řádu či , který bude, s ohledem na konkrétní exekuci a možnosti dané oběma předpisy, pro vymožení jejích práv nejefektivnější.

Ústavní soud s ohledem na uvedené neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Toto právo neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Z povahy věci je zřejmé, že napadeným rozhodnutím o vyslovení místní nepříslušnosti a postoupení věci místně příslušnému soudu nemohlo dojít k porušení práva na ochranu vlastnického práva.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy pátéy, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu