Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2816/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Romana Vytejčka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 4, se sídlem Hostivařská 1109, Praha 10, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem se sídlem Hráského 406, Benešov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2007, č. j. -55, a výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 6. 2006, č. j. -10,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. 10. 2007, která splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá s odkazem na porušení d (dále jen " ") a y zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že postavení exekutorů je vymezeno v konečném důsledku shodným způsobem jako postavení soudců. Má za to, že jim je proto třeba zabezpečit stejné podmínky nezávislosti pro výkon pravomoci, včetně zabezpečení materiální nezávislosti. Pokud v případě zastavení exekuce pro "nemajetnost" povinného soud rozhodne, že náklady exekuce musí zaplatit povinný, pak tyto náklady v konečném důsledku nese exekutor. Ten - jakožto osoba, která realizuje státní moc - nemá zaručenou žádnou odměnu, v důsledku čehož nastává situace, že stát jedné skupině vykonávající veřejnou moc (soudcům) garantuje vyplacení odměny, zatímco druhé skupině (exekutorům) žádnou garanci na vyplacení odměny nedává. Stěžovatel polemizuje se závěry stanoviska pléna Ústavního soudu, sp. zn. , když mj. uvádí, že se nedomáhá primárně ochrany svého nároku na odměnu za práci, ale ochrany materiální nezávislosti soudního exekutora obdobně, jak tomu bylo v případě tzv. čtrnáctých platů soudců. Stejně jako soudci by měla být i exekutorovi zajištěna odměna bez ohledu na výsledek řízení; jinak je jedna skupina osob vykonávajících státní moc zvýhodněna oproti druhé.

Z obsahu napadených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 3 v souvislosti se zastavením nařízené exekuce uložil povinné povinnost uhradit stěžovateli, coby soudnímu exekutorovi, náklady exekuce ve výši 5.819,10 Kč. O odvolání stěžovatele, směřujícímu proti výroku o nákladech exekuce, rozhodl odvolací soud tak, že usnesení soudu prvního stupně v napadené části potvrdil. Plně se ztotožnil se závěrem, že oprávněný v daném případě před nařízením exekuce ani při jejím provádění se nedopustil žádného procesního zavinění, a proto mu nemůže být uložena povinnost nahradit exekutorovi náklady exekuce.

Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom rozumí, že tato směřuje proti rozhodnutí, které je způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele. Za neopodstatněnou se považuje rovněž taková stížnost, v níž je předestřeno tvrzení o porušení ústavním pořádkem chráněného práva, které již dříve Ústavní soud posoudil a shledal nedůvodným. Tak tomu je i v projednávaném případě.

Ústavní soud se ústavními stížnostmi totožného stěžovatele, které se týkají stejné problematiky, v minulosti již zabýval. Dosud přezkoumal více než třicet jeho ústavních stížností (v poslední době viz např.

,

,

), v nichž stěžovatel použil obdobnou argumentaci. Zaujal k ní jednoznačný názor, vycházející ze stěžovatelem zpochybněného stanoviska , vydaného podle ustanovení , jímž Ústavní soud zároveň sjednotil svůj postoj k dosavadní judikatuře v této otázce. Ústavní soud ani v nyní projednávané věci neshledal důvod, aby se od názoru vysloveného a zdůvodněného v uvedeném stanovisku pléna odchyloval.

Jak plyne z rozhodnutí Ústavního soudu o předchozích ústavních stížnostech stěžovatele i z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel byl se stanoviskem Ústavního soudu k dotčené problematice a z něj vycházející judikaturou Ústavního soudu opakovaně seznámen. Pouhý nesouhlas stěžovatele s tímto stanoviskem tedy nemůže být důvodem, aby Ústavní soud znovu již použitou argumentaci rozváděl, a stačí, když na ni v projednávaném případě plně odkáže. To platí i ohledně "nově uplatněných námitek" o zvýhodnění jedné skupiny osob, vykonávající státní moc, oproti druhé, o rovnocenném postavení soudu a exekutora, o názoru o veřejnoprávní povaze postavení exekutora při výkonu exekuční činnosti, o obavách o ekonomickou existenci a o předjímaných důsledcích rozhodnutí o nákladech exekuce pro faktickou nezávislost exekutorů, neboť i s těmito námitkami se Ústavní soud v citovaném stanovisku vypořádal a svůj odmítavý postoj k nim zopakoval i v dalších rozhodnutích, která jsou stěžovateli známa .

Lze proto uzavřít, že interpretace ustanovení až exekučního řádu o náhradě nákladů exekuce ve vazbě na obecnou úpravu nákladů řízení o výkon rozhodnutí, vyjádřenou v ustanoveních a a z ní vyvozený závěr obecných soudů, že při rozhodování o nákladech exekuce je třeba zkoumat otázku procesního zavinění toho kterého účastníka na zastavení exekuce, je ústavně konformní.

Ústavní soud tedy shledal nyní posuzovanou ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, stejně jako všechny předchozí stěžovatelovy návrhy, a již z tohoto důvodu mu nezbylo, než ji podle ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu