Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 851/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jana Vanke, správce konkursní podstaty úpadce Stavebního podniku Teplice, akciové společnosti v likvidaci, zastoupeného Mgr. Ivou Dvořákovou, advokátkou, se sídlem Baarova 1594/1, Teplice, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. března 2007, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu v Teplicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Řízení se přerušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 30. března 2007 se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. března 2007, sp. zn. , kterým bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tvrdí, že tím byla porušena jeho základní práva podle a d (dále jen " ").

Ze shodných tvrzení účastníků řízení a z předložené kopie napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Finanční úřad v Teplicích rozhodl o převedení přeplatku na dani z přidané hodnoty, vykázanému k 16. říjnu 2006 (tj. po 12. listopadu 1998, kdy byl na majetek úpadce prohlášen konkurs), na úhradu nedoplatku silniční daně vykázanému u téhož správce daně k témuž dni. Následně správce daně zamítl reklamaci stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí. Ke správní žalobě byla obě rozhodnutí správce daně zrušena. Ve vztahu k náhradě nákladů soud rozhodl podle s odůvodněním, že stěžovatel byl sice procesně úspěšný, avšak jedná se o správce konkursní podstaty, který je sám advokátem, a proto nebylo nezbytné, aby se nechal v projednávané věci zastupovat dalším advokátem.

Stěžovatel uvádí, že byl aplikován ve skutečnosti a nikoliv , jak bylo v rozhodnutí uvedeno. I materiálně však považuje rozhodnutí za svévolné a poukazuje na rozhodnutí téhož soudu ve věci sp. zn. (in systém Aspi), kterým byly přiznány žalobci - advokátovi - jako náklady řízení odměna za zastoupení v řízení jiným advokátem. Dále poukazuje na to, že právní pomoc advokátkou byla v daném případě poskytována na základě mandátní smlouvy, schválené věřitelským výborem, jehož členem je i vedlejší účastník řízení. Vytýká soudu, že nepřiznání nákladů řízení bylo použito v rozporu se zásadou výjimečnosti takového postupu a zasáhlo tak do jeho práva na právní pomoc v řízení před soudem. Poukazuje i na kritéria odůvodnění rozhodnutí o důvodech zvláštního zřetele vyvozená např. v nálezu

sp. zn.

(in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 22. N. 75. str. 145) a rozvádí, že možnost nepřiznat náhradu nákladů řízení má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, v opačném případě se jedná o projev libovůle. Soud se však nijak nezabýval existencí podmínek pro nepřiznání náhrady nákladů řízení a nelze přehlédnout, že řízení bylo nepřípustnou kompenzací veřejnoprávních pohledávek ze strany vedlejšího účastníka řízení, ačkoliv byla protizákonnost takového postupu vedlejšímu účastníkovi řízení známa. Považuje za zarážející, že soud v důsledku legitimní obrany stěžovatele chrání správce daně před předvídatelnými následky.

Krajský soud v Ústí nad Labem ve vyjádření k ústavní stížnosti zopakoval odůvodnění svého rozhodnutí. Dále uvedl, že se podle jeho názoru nejednalo o věc složitou, neboť ohledně projednávané problematiky existuje rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

(in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 38. N. 145. str. 135) a Nejvyššího správního soudu sp. zn. (in http://www.nssoud.cz/ navštíveno 27. září 2007) a žaloba byla sepsána o třech stručných bodech včetně petitu. Obdobné žaloby přitom stěžovatel shodně zastoupen podal i v dalších případech. Důvodem pro zastupování správce konkursní podstaty - advokáta - dalším advokátem podle něj nemůže být to, že Finanční úřad v Teplicích soustavně porušuje zákon prováděním nepřípustných zápočtů. Poukázal dále na to, že Finanční úřad v Teplicích v této věci podal kasační stížnost, jejíž vyřízení by však s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v dané problematice nemělo trvat delší dobu.

Finanční úřad v Teplicích uvedl, že proti rozsudku napadenému ústavní stížností podal kasační stížnost. Navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta s ohledem na to, že před jejím podáním nebyly ještě vyčerpány veškeré prostředky k ochraně práv stěžovatele, byť nebyly podány stěžovatelem samým, nýbrž druhou stranou sporu.

Ústavní soud se nejprve zabýval námitkou vedlejšího účastníka řízení, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva, které mu zákon poskytuje. V této souvislosti Ústavní soud vyšel z , podle kterého je nepřípustná mimo jiné kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Nelze tedy souhlasit s názorem vedlejšího účastníka řízení, že stěžovatel nevyčerpal před podáním ústavní stížnosti všechny zákonné prostředky k ochraně práva, neboť návrh směřuje výlučně proti výroku o náhradě nákladů řízení, a v této věci administrativní soudní proces žádný prostředek k ochraně práva nezná. Ústavní soud proto konstatuje, že ústavní stížnost je přípustná a nikoliv zjevně neopodstatněná.

Vedle toho se však ústavní soud musel vypořádat se skutečností, že vedlejší účastník řízení podal kasační stížnost proti meritu věci. V této souvislosti Ústavní soud zjistil, že řízení o kasační stížnosti je vedeno pod sp. zn. , a bylo usnesením ze dne 16. července 2007 přerušeno s ohledem na to, že byl v právně obdobné věci vedené pod sp. zn. podán Nejvyšším správním soudem návrh na zrušení , ve znění pozdějších předpisů, , ve znění pozdějších předpisů, a , ve znění pozdějších předpisů, který je v současnosti veden pod

sp. zn.

.

Bez ohledu na to, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti vedlejšího účastníka řízení, natož o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení předmětných zákonných ustanovení je zřejmé, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bude vydáno na základě poněkud jiné právní situace. Jde o to, že ustanovení , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, není totožné s ustanovením , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Zatímco judikatura, o níž se zmiňuje stěžovatel a Krajský soud v Ústí nad Labem, se vztahuje k právní úpravě v době účinnosti , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, proběhl předmětný daňový případ až za účinnosti , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

V souladu s principem sebeomezení a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů nemůže Ústavní soud rozhodnout o podané stížnosti do doby, než bude rozhodnuto o kasační stížnosti vedlejšího účastníka řízení. V opačném případě by totiž rozhodnutí Ústavního soudu mohlo za určitých okolností způsobit pro další postup obecných soudů jen těžko řešitelnou procesní situaci. Nelze přitom předpokládat, že by o kasační stížnosti vedlejšího účastníka řízení mohlo být rozhodnuto v krátké době.

Proto Ústavní soud v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby skončení řízení o kasační stížnosti, vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2007

Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu