Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2709/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. D., zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem, Šafaříkova 842, 506 01 Jičín, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. , a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. , za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí obecných soudů a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení.

Jak z ústavní stížnosti a jejích příloh plyne, stěžovatel se před obecnými soudy vůči žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal částky 1,681.440,-- Kč s úroky z prodlení od 25. 2. 1997 do zaplacení, a to z titulu náhrady škody vzniklé mu při domovní prohlídce provedené způsobem odporujícím ustanovení § 85 odst. 1 trestního řádu příslušníky Policie ČR dne 27. 2. 1997 v jeho bytě Hurbanova 11, Praha 4, a to odcizením finanční hotovosti 64.000,-- DM a 5 kusů zlatých řetězů v hodnotě 500.000,-- Kč. Soud I. stupně zjistil nesprávný úřední postup v tom, že se stěžovatel v rozporu s § 85 odst. 1 trestního řádu domovní prohlídky nezúčastnil, ani nebylo prokázáno, že by k němu dal souhlas, neboť A. I., která jí byla přítomna, nebyla členem domácnosti. Zároveň však konstatoval, že žalobce neprokázal vznik škody, čímž nebyly naplněny podmínky ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a žalobu zamítl. Soud II. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pojem člena domácnosti ve smyslu § 85 odst. 1 trestního řádu zahrnuje i osoby blízké, které se v prohlíženém objektu nacházejí, a že tak ani při formálních nedostatcích protokolu nelze automaticky dovozovat nezákonnost domovní prohlídky. Především však uvedl, že namítaný způsob prohlídky není v příčinné souvislosti s tvrzeným vznikem škody, kterou stěžovatel ani neprokázal. Uzavřel, že mělo-li se jednat podle stěžovatele o krádež předmětných věcí jedním z policistů, jednalo by se o exces s nastupující odpovědností fyzické osoby ve smyslu a na straně žalované by tak byl nedostatek pasivní legitimace. Soud II. stupně proto rozhodnutí soudu I. stupně, vyjma výroku o nákladech řízení, potvrdil.

Stěžovatel namítá porušení svého práva na spravedlivý proces. Obecným soudům především vytýká, že neprovedly navržené důkazy a že samotné hodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zákonnými zásadami a ve prospěch žalované. Zdůrazňuje, že domovní prohlídka byla provedena nezákonně a že v protokolu o provedení domovní prohlídky nejsou uvedeni policisté z úřadu pro boj s organizovaným zločinem, kteří údajně z toho důvodu nemohli být v protokolu zapsáni. Stěžovatel zdůrazňuje nesprávné hodnocení těchto skutečností ze strany obecných soudů a rovněž nesouhlasí se závěrem, že v případě odcizení věcí jedním z policistů by byl odpovědný konkrétní policista. Navrhuje proto zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní soud, po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti, shledal její zjevnou neopodstatněnost.

V prvé řadě je nutno připomenout, že Ústavní soud není orgánem stojícím v další instanci nad obecnými soudy oprávněným přehodnocovat jejich skutkové a právní závěry, či napravovat jejich pochybení. Poslání Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nespočívá v ochraně jakýchkoliv práv a zájmů stěžovatelů, nýbrž toliko v ochraně práv základních, ústavním pořádkem zaručených.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález

sp. zn.

, Sb.n.u., sv. 32, nález č. 42 nebo nález

sp. zn.

, dosud nepublikováno, dostupný např. skrze http://www.usoud.cz).

Takový zásah do základních stěžovatele z ústavní stížnosti a jejích příloh zjištěn nebyl, neboť stěžovatel nepředložil relevantní ústavněprávní argumenty, nýbrž pouhou polemiku se závěry obecných soudů a jejich hodnocením důkazů. Na závěry obecných soudů lze proto odkázat; ohledně již dříve stěžovatelem uplatněných námitek zvláště na rozhodnutí soudu II. stupně.

Ústavní soud připomíná, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o něm rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

V intencích námitek stěžovatele Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze tvrzená pochybení a neztotožnil se tak s důvody, pro které stěžovatel namítá porušení svého práva na spravedlivý proces. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v celém rozsahu stížnostních námitek návrhem zjevně neopodstatněným, a jako takovou ji podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2007

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu