Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 793/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. E. a 2) E. E., obou zastoupených JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem se sídlem Valašské Klobouky, Masarykovo nám. 177, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18. 5. 2006, čj. - 79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelé navrhli, aby bylo zrušeno shora označené usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně (dále " "), jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Stěžovatelé tvrdí, že tímto rozhodnutím byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva ve smyslu a d (dále " ").

II.

Z rozhodnutí obecných soudů a z podání stěžovatelů bylo zjištěno, že stěžovatelé se u Okresního soudu ve Zlíně (dále "okresní soud") žalobou, podanou proti dalším třem spoluvlastníkům, domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. V průběhu řízení vzali žalobu zpět s tím, že spoluvlastnické podíly žalovaných byly převedeny na třetí osobu. Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 12. 2005, čj. - 68, bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi stěžovateli a prvním žalovaným nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak rozhodl s odkazem na a s poukazem na to, že stěžovatelé se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Usnesením krajského soudu ze dne 18. 5. 2006, čj. - 79, bylo změněno usnesení okresního soudu tak, že žalobcům byla uložena povinnost nahradit prvnímu žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 95 676,-- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 535,50 Kč.

III.

Ústavní soud předesílá, že jeho posuzování rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je a musí být do značné míry specifické, s ohledem na potenciální zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů. Ústavní soud vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. například nález ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 69, str. 189), v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud, v souladu se svou obecně dostupnou judikaturou, konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémní rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s y.

své rozhodnutí pečlivě odůvodnil a podrobně rozvedl, jaké důvody jej vedly k přiznání nákladů řízení žalovanému poté, co stěžovatelé vzali žalobu zpět. Ústavní soud nepovažuje za ústavně nesouladný závěr krajského soudu, že stěžovatelé zpětvzetím žaloby přivodili zastavení řízení, a proto právo na náhradu nákladů řízení vzniklo žalovanému. Za ústavně nesouladný nepovažuje ani způsob, jakým určil výši nákladů řízení. Nedošlo tedy k tvrzenému porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu y ani k porušení práva na projednání věci v jejich přítomnosti a práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle y.

Ústavní soud připomíná, že , č. , rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů v řízení před obecnými soudy, odmítl jejich ústavní stížnost podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu