Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2540/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 31. října 2007 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. B., zastoupeného JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem Spálená 10, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2006 č. j. -19 a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. dubna 2006 č. j. -5, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v exekučním řízení, v němž měl postavení povinného. To s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva „na ochranu a nedotknutelnost vlastnictví“ (z obsahu jeho výhrad patrno, že namítá, a to především, primárně porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu d). Mělo se tak stát dle tvrzení stěžovatele jednak tím, že Krajský soud v Praze, jak z popsané časové chronologie dovozuje, nedoručil jeho odvolání do prvostupňového rozhodnutí oprávněnému v exekučním řízení, jednak neprovedl jím navržené důkazy k prokázání, že se nezdržoval na adrese, na níž mu bylo doručováno (meritorní rozhodnutí) a konečně řízení před ním je zatíženo průtahy. Stěžovatel rovněž uplatnil námitky ve vztahu k původnímu řízení nalézacímu, z něhož exekuční titul vzešel. Pro tyto důvody se posléze domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil a přiznal mu náhradu nákladů právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv a tím zasáhly do ústavnosti právního státu samotné [ , , písm. d) y ČR]. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ve vztahu k výhradám petitem návrhu nepokrytým nutno říci, že se jimi nebylo lze z tohoto důvodu zabývat (srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

), přičemž v tomto ohledu stran námitek stěžovatele patří se pro korektnost odkázat a contrario na okolnosti popsané kupř. v nálezu

sp. zn.

. Pokud se napadených usnesení týče, porušení namítaných ústavních práv stěžovatele Ústavní soud neshledal. Jestliže v daném řízení procesní předpisy neumožňují ex post přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, nemohl námitky vůči němu v relaci k prvostupňovému rozhodnutí přezkoumávat jak odvolací ( , ve znění pozdějších předpisů), tak ani Ústavní soud. Ve vztahu k tvrzením o doručování se s výhradami stěžovatele Krajský soud v Praze náležitě vypořádal, jakož i ústavně akceptovatelným způsobem odůvodnil, proč nevyhověl jeho důkazním návrhům (srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

). Případné nedoručení odvolání k vyjádření oprávněnému v exekučním řízení nemůže potom dotčení v právech stěžovatele jakkoli zakládat.

Ohledně průtahů v řízení stěžovatel netvrdil ani nedoložil ( , ve znění pozdějších předpisů), to z pohledu splnění formální podmínky přípustnosti (věcného projednání) této námitky ( téhož zákona), že by před podáním ústavní stížnosti uplatnil k ochraně tvrzeného porušení práva procesní prostředek dle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo. Náhradu nákladů řízení potom stěžovateli nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení nebyly dány zákonné podmínky [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu