Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2646/07

Ústavní soud rozhodl dne 23. října 2007 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem se sídlem Praha 5, Kodymova 2526/4, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2006, č. j. -156 a proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 10. 2005, č. j. -119, takto:

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádnou a včasnou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " ") domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž byl uznán vinným spácháním trestného činu zpronevěry a tvrdil, že jejich vydáním byla porušena jeho práva na obhajobu a na spravedlivý proces garantovaná a d (dále " ") a . odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítal, že byl odsouzen na základě svědeckých výpovědí nespolehlivých osob, bez jediného "objektivního" důkazu, přičemž soud neprovedl jím navrhované důkazy směřující k ověření věrohodnosti svědků (znalecké posudky a tzv. detektor lži). Peníze nepotřeboval a je nelogické, že by je poškozený předal bez jakéhokoli potvrzení. Poškozený a další svědek naopak po stěžovateli chtěli tzv. výpalné.

Z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 10. 2005, č. j. -119, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uznán vinným tím, že převzal od poškozeného částku 200.000,- Kč za účelem opatření osobního vozidla ze SRN, ale vozidlo nedovezl, a peníze si ponechal, v čemž soud spatřoval trestný čin zpronevěry (§ 248 odst. 1 a 2 tr. zák.), a stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu 20 měsíců. Proti rozsudku podal stěžovatel dovolání, v němž argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti a navíc argumentoval i judikaturou Ústavního soudu.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 8. 2006, č. j. -156, odvolání stěžovatele zamítl. Usnesení napadl stěžovatel dovoláním, ve kterém argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti a dodal i odkazy na judikaturu Ústavního soudu.

Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. dovolání stěžovatele odmítl, jako zjevně neopodstatněné (srov. na www.nsoud.cz/rozhod.php).

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Tvrzení obsažená v ústavní stížnosti jsou v rozporu s obsahem napadeného rozsudku Okresního soudu v Lounech, který podrobně hodnotil všechny důkazy a také logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč některým svědkům věřil a jiným ne (srov. str. 4 napadeného rozsudku Okresního soudu v Lounech). Přesvědčivě a logicky soud vypořádal, proč není třeba dále ověřovat věrohodnost svědků pomocí svědkem navržených důkazních prostředků (znalecké posudky, polygraf- viz str. 5 odst. 1 cit. rozhodnutí). Proti rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu stěžovatel žádnou konkrétní námitku neuvedl, přitom i tato rozhodnutí obsahují přesvědčivé vypořádání námitek vznášených v ústavní stížnosti. Stěžovatel se tak snažil pomocí ústavní stížnosti dosáhnout změny pro něj nepříznivého rozhodnutí na základě zjevně neopodstatněných tvrzení o zásahu do svých základních práv.

Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 23. října 2007

Jiří Nykodým

předseda senátu