Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 283/07

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. B. a J. O., zastoupených JUDr. Richardem Syslem, advokátem se sídlem Praha 7, Ortenovo nám. 16, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2006, č.j. -465, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívají se, že jím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen " "), právo na rovné postavení v soudním řízení zakotvené v y a dále právo na soudní ochranu a právo na rovnoprávné postavení před soudem vyplývající z a y ČR.

Stěžovatelky ústavní stížností brojí proti výše citovanému rozsudku v rozsahu části výroku I., kterou byly změněny výroky XIV. a XV. rozsudku soudu prvního stupně, a výroku II. Jedná se o výroky, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že stěžovatelky (v postavení žalobkyň) byly zavázány k úhradě poloviny nákladů, které vznikly státu, a dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatelky však mají za to, že by jim měla být přiznána náhrada nákladů řízení a rovněž náklady státu by dle jejich názoru měli hradit žalovaní.

Stěžovatelky argumentují především tím, že soudní cestou muselo být podílové spoluvlastnictví mezi nimi a žalovanými zrušeno a vypořádáno "z viny žalovaných", kteří nebyli ochotni respektovat předchozí dohody uzavřené se stěžovatelkami (resp. jejich právním předchůdcem). O nákladech řízení měl odvolací soud dle stěžovatelek rozhodovat s ohledem na tuto skutečnost a dále za použití pravidla úspěchu ve sporu, neboť návrhu stěžovatelek bylo ve věci samé soudem zcela vyhověno.

Stěžovatelky odkazují na judikaturu Ústavního soudu (jmenovitě např. rozhodnutí ve věci ), která se týká rozhodování o nákladech řízení. Zdůrazňují, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí každého soudního řízení a mělo by být jeho logickým ukončením. Nelze opominout ani skutečnosti, které zavdaly příčinu k soudnímu řízení, které vyšly v řízení najevo a měly by založit podklad pro rozhodnutí nejen ve věci samé, ale i pro rozhodnutí o nákladech řízení. Stěžovatelky mají za to, že výrok ústavní stížností napadeného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nemá oporu v předchozím řízení, ani v odůvodnění rozhodnutí soudu I. a II. stupně ve věci samé. Odvolací soud odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení odkazem na "judicium duplex", přičemž stěžovatelky zastávají názor, že ustanovení upravující právo soudu rozhodnout bez vázanosti návrhy účastníků řízení nelze aplikovat na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

Na závěr stěžovatelky dodávají, že oba soudy rozhodly ve věci zcela v souladu s jejich návrhem. Proto mají za to, že zde nebyly překážky pro aplikaci ust. a stěžovatelkám měla být přiznána náhrada nákladů soudního řízení. Dle názoru stěžovatelek zde není prostor pro aplikaci

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkami předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ze stabilní judikatury Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Pouze rozhodnutí založená na naprosto extrémním vybočení z principů spravedlnosti jsou v oblasti rozhodování o nákladech řízení sto způsobit zásah do základních práv a svobod stěžovatele. Tak tomu v tomto případě není.

V posuzovaném případě se jednalo o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Vypořádání proběhlo na bázi vzájemného plnění způsobem, který určil soud. Nelze tedy říci, že některá strana měla úspěch v řízení, bylo-li výsledkem vzájemné plnění obou stran. Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže o náhradě nákladů řízení rozhodl způsobem, který stěžovatelky ve své ústavní stížnosti napadají. Jeho rozhodnutí bylo ústavně konformní a určitá nepatřičnost odkazu na judicium duplex nemůže sama o sobě založit zásah do roviny základních práv a svobod stěžovatelek.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelkám nepodařilo prokázat porušení jejich základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu