Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2548/07

Ústavní soud rozhodl dne 23. října 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. M., zastoupeného JUDr. Milanem Davídkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Stallichova 11, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, č. j. -422, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2007, č. j. -408 a proti usnesení téhož soudu ze dne 1. 10. 2007, č. j. -425, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále „ ") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku. Stěžovatel tvrdil, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, garantované d (dále „ “) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítal, že soudy jej od povinnosti zaplatit poplatek neosvobodily, přestože prokázal svou nemajetnost, přičemž nad rámec zákona ( ) po něm žádaly předložení daňových přiznání, argumentovaly minulými příjmy a v rozporu s názorem Ústavního soudu ČR (

) požadovaly, že si měl vytvořil rezervu na zaplacení poplatku již v době po podání žaloby. Pominuly, že nelze nikoho trestat, že utratí v minulosti vydělané peníze a nezohlednily špatný zdravotní stav stěžovatele. Ve věci v prvním stupni nerozhodoval zákonný soudce, což stěžovatel doložil svým dopisem adresovaným soudu.

Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, č. j. -422, Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. 4. 2007, č. j. -408, nevyhověl stěžovatelově žádosti o zaplacení odvolacího poplatku ve výši 1 milion Kč a současně stěžovateli uložil povinnost poplatek zaplatit. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti. Městský soud v Praze citovaným usnesením zrušil výrok Obvodního soudu pro Prahu 4 o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a potvrdil výrok o nevyhovění žádosti o osvobození od poplatku. Následně Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. 10. 2007, č. j. -425, stěžovateli uložil povinnost poplatek zaplatit

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Městský soud v Praze odůvodnil, proč nelze vyhovět stěžovatelově žádosti o osvobození od soudního poplatku (srov. str. 2 odst. 4 a str. 3 napadeného usnesení Městského soudu v Praze). Byť bylo na místě zdůraznit, že vlastní výdaje, a případně i uspokojování marnivých potřeb netřeba dokazovat, (resp. nelze po stěžovateli žádat splnění takového požadavku), tak ovšem na druhé straně je na stěžovateli, aby prokázal svou nemajetnost alespoň daňovými přiznáními, která soudu nepředložil. Z pohledu rámce určeného pro rozhodovací činnost Ústavního soudu proto nelze dospět k závěru, že obecné soudy při svém rozhodování vykročily z limitů předvídaných ust. , jak tomu bylo ve věci

sp. zn.

, na níž se odvolával stěžovatel (srov. in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 34, str. 281). Rovněž povaha žalovaného nároku svědčí pro uložení povinnosti soudní poplatek zaplatit. Námitka porušení zásady zákonného soudce nebyla blíže odůvodněna a doložena, a proto se jí Ústavní soud nemohl zabývat.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 23. října 2007

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu