Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 972/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. října 2007 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) D. B. a 2) D. B., zastoupených JUDr. Romanem Kozlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Žitná 47, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2006 č. j. -111, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se postupem a rozhodnutím soudu cítí dotčeni v právu zakotveném v d. Poukázali na své přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé, nebyla jim dána možnost na změnu právního posouzení reagovat a tak i reálná možnost účastnit se řízení před odvolacím soudem. Uvedené proto také považují za jednání v rozporu s .

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku bylo zjištěno, že odvolací soud opodstatněně potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byli žalovaní, nyní stěžovatelé, zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 237.900,- Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení, když vycházel z jeho skutkových zjištění o vlastnických vztazích k označené nemovitosti, o ujednáních týkajících se jejího užívání, práv a povinností uživatele mj. při převodu uživatelských práv na jinou právnickou či fyzickou osobu, jakož i o tom, že žalovaní užívali byt v předmětné nemovitosti bez právního důvodu a za dobu od května 2000 do května 2002, kdy za jeho užívání neplatili, se nesporně bezdůvodně obohatili. Za označenou dobu stěžovatelé uhradili oprávněnému pouze 26.100,- Kč, bezdůvodně se tak obohatili na úkor vlastníka nemovitosti částkou 237.900,- Kč, když hodnota měsíčního plnění by činila 11.000,- Kč. Nutno dodat, že na uvedeném závěru nemohlo nic změnit ani to, že soud I. stupně hodnotil smlouvu, uzavřenou mezi původním vlastníkem a společností, která později jednala s žalovanými, jako smlouvu o nájmu ve smyslu a násl. a další pak jako smlouvu podnájemní s tím, že zánikem nájemní smlouvy (tj. k 9. 11. 1994) zanikl také vztah podnájemní, přičemž odvolací soud smlouvy shledal neplatnými - bylo spolehlivě zjištěno, že žalovaní užívali byt od 9. 11. 1994 bez právního důvodu, od května 2000 do května 2002 za užívání řádně neplatili a bezdůvodně se tak obohatili. Lze dodat, že v rozhodnutí ze dne 28. 6. 2007 č. j. -121, které předložili stěžovatelé a jímž Nejvyšší soud České republiky dovolání jako nepřípustné odmítl, dovolací soud mj. poukazuje na obsah svých rozhodnutí, v nichž se zabýval výkladem právního úkonu podle a interpretací jeho obsahu při použití zákonných výkladových pravidel. Na obsah odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2006 č. j. -111 a odůvodnění usnesení dovolacího soudu lze v dalším odkázat, když zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, shledán nebyl.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu