Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1561/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Bc. J. Š., zastoupeného JUDr. Drahomírou Hudečkovou, advokátkou, se sídlem Praha 2-Vinohrady, Budečská 16, PSČ 120 00, proti rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 20. 4. 2007, č.j. HSAA-55-1/P-2007, a proti rozhodnutí ředitele kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy ze dne 5. 1. 2007, č.j. HSAA-138-2/P-2006, za účasti Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí orgánů Hasičského záchranného sboru a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2006 došlo po oboustranné dohodě k uvolnění stěžovatele ze služebního poměru příslušníka Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy (dále jen „HZSP“). Napadeným rozhodnutím ředitele kanceláře ředitele HZSP bylo stěžovateli přiznáno odchodné ve výši 66 449 Kč. O odvolání stěžovatele, který zpochybňoval způsob výpočtu a výši odchodného, rozhodl ředitel HZPS tak, že se odvolání zamítá, s odkazem na , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a na vyhlášky Ministerstva vnitra , kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatel namítá, že tato rozhodnutí porušují jeho ústavně zaručená práva plynoucí z a y základních práv na svobod, a rovněž z y. Podstatou jeho námitek je nesouhlas se stanovenou výší odchodného, které bylo vypočteno podle vyhlášky. V tomto ustanovení je podrobně definován „hrubý měsíční služební příjem“, z něhož se při aplikaci zákona vychází jako ze základní výše odchodného. Protiústavnost stěžovatel spatřuje především v aplikaci vyhlášky, která je údajně v rozporu se zákonem, neboť výši posledního hrubého měsíčního příjmu stanovuje nikoliv z ohledem na faktický stav v daném měsíci, nýbrž určité proměnlivé složky příjmu stanovuje průměrem za poslední rok.

Z toho důvodu navrhuje zrušení napadených rozhodnutí ve věci svého služebního poměru.

Ústavní soud po seznámení se s obsahem Ústavní stížnosti a jejích příloh dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V ustanovení má tak svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

Ústavní soud především nesdílí přesvědčení stěžovatele, že ustanovení § 137 zákona vylučuje v uvedené věci soudní přezkum. Proto nepovažuje odvolání stěžovatele za poslední možný prostředek nápravy. Ustanovení § 137 odst. 1 zákona vyjmenovává rozhodnutí služebního funkcionáře, jejichž přezkoumání je možné se domáhat soudní cestou, tj. rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. c) nebo d), rozhodnutí o náhradě škody nebo bezdůvodném obohacení, které přesahují částku 5000 Kčs, nebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Citované ustanovení však nestanovuje, že pouze výslovně uvedená, a nikoli jiná rozhodnutí, jsou soudem přezkoumatelná. Ze znění tohoto ustanovení proto nelze dovodit, že by vylučovalo přezkum ostatních, zde nevyjmenovaných rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. , rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. , rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. nebo sp.zn. – SJS 1046/2007, rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. , Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv.5 nález č.70). Pro interpretaci zákona ve smyslu uvedené judikatury svědčí především y: „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.“ Jsou-li ve hře stěžovatelova základní práva, jak sám uvádí, nebylo by možno připustit, aby soudy odmítly poskytnout právům stěžovatele soudní ochranu. Z generální klauzule (s negativní enumerací) obsažené v ustanovení d vyplývá právo stěžovatele, na projednání a přezkoumání rozhodnutí soudní cestou, pokud tvrdí, že byl ve svých právech ve věcech služebního poměru (vyměření výše odchodného) zkrácen rozhodnutím služebního funkcionáře. Stěžovatel, který se s žalobou neobrátil na obecný soud, tak nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu k ochraně práv přiznává.

Kromě výše uvedeného Ústavní soud podotýká, že pro věcné posouzení v předestřeného sporu z hlediska ústavního práva nestačí argumentovat vlastním (odlišným) výkladem pojmu „poslední hrubý měsíční příjem“, který stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá, když jej bez dalšího odůvodnění ztotožňuje s částkou uvedenou na výplatním lístku. Podstatou takto nastaveného sporu je pouhá polemika s interpretací jednoduchého práva.

S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2007

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj