Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
56560.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 1561/07
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Bc. J. Š., zastoupeného JUDr. Drahomírou Hudečkovou, advokátkou, se sídlem Praha 2-Vinohrady, Budečská 16, PSČ 120 00, proti rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 20. 4. 2007, č.j. HSAA-55-1/P-2007, a proti rozhodnutí ředitele kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy ze dne 5. 1. 2007, č.j. HSAA-138-2/P-2006, za účasti Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí orgánů Hasičského záchranného sboru a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2006 došlo po oboustranné dohodě k uvolnění stěžovatele ze služebního poměru příslušníka Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy (dále jen „HZSP“). Napadeným rozhodnutím ředitele kanceláře ředitele HZSP bylo stěžovateli přiznáno odchodné ve výši 66 449 Kč. O odvolání stěžovatele, který zpochybňoval způsob výpočtu a výši odchodného, rozhodl ředitel HZPS tak, že se odvolání zamítá, s odkazem na § 114 zákona č. 186/1992 Sb. , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon “), a na § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra 287/2002 Sb. , kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška “).
Stěžovatel namítá, že tato rozhodnutí porušují jeho ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 2 odst. 2 a čl. 28 Listin y základních práv na svobod, a rovněž z čl. 79 odst. 3 Ústav y. Podstatou jeho námitek je nesouhlas se stanovenou výší odchodného, které bylo vypočteno podle § 76 vyhlášky. V tomto ustanovení je podrobně definován „hrubý měsíční služební příjem“, z něhož se při aplikaci § 114 zákona vychází jako ze základní výše odchodného. Protiústavnost stěžovatel spatřuje především v aplikaci § 76 vyhlášky, která je údajně v rozporu se zákonem, neboť výši posledního hrubého měsíčního příjmu stanovuje nikoliv z ohledem na faktický stav v daném měsíci, nýbrž určité proměnlivé složky příjmu stanovuje průměrem za poslední rok.
Z toho důvodu navrhuje zrušení napadených rozhodnutí ve věci svého služebního poměru.
Ústavní soud po seznámení se s obsahem Ústavní stížnosti a jejích příloh dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 ). V ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. má tak svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Ústavní soud především nesdílí přesvědčení stěžovatele, že ustanovení § 137 zákona vylučuje v uvedené věci soudní přezkum. Proto nepovažuje odvolání stěžovatele za poslední možný prostředek nápravy. Ustanovení § 137 odst. 1 zákona vyjmenovává rozhodnutí služebního funkcionáře, jejichž přezkoumání je možné se domáhat soudní cestou, tj. rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. c) nebo d), rozhodnutí o náhradě škody nebo bezdůvodném obohacení, které přesahují částku 5000 Kčs, nebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Citované ustanovení však nestanovuje, že pouze výslovně uvedená, a nikoli jiná rozhodnutí, jsou soudem přezkoumatelná. Ze znění tohoto ustanovení proto nelze dovodit, že by vylučovalo přezkum ostatních, zde nevyjmenovaných rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 6 A 69/99 - SJS 929/2002 , rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 28 Ca 63/93 - SJS 33/94 , rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 A 117/2001 - SJS 274/2004 nebo sp.zn. 8 As 10/2005 – SJS 1046/2007, rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 4/96 , Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv.5 nález č.70). Pro interpretaci § 137 zákona ve smyslu uvedené judikatury svědčí především čl. 4 Ústav y: „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.“ Jsou-li ve hře stěžovatelova základní práva, jak sám uvádí, nebylo by možno připustit, aby soudy odmítly poskytnout právům stěžovatele soudní ochranu. Z generální klauzule (s negativní enumerací) obsažené v ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d vyplývá právo stěžovatele, na projednání a přezkoumání rozhodnutí soudní cestou, pokud tvrdí, že byl ve svých právech ve věcech služebního poměru (vyměření výše odchodného) zkrácen rozhodnutím služebního funkcionáře. Stěžovatel, který se s žalobou neobrátil na obecný soud, tak nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv přiznává.
Kromě výše uvedeného Ústavní soud podotýká, že pro věcné posouzení v předestřeného sporu z hlediska ústavního práva nestačí argumentovat vlastním (odlišným) výkladem pojmu „poslední hrubý měsíční příjem“, který stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá, když jej bez dalšího odůvodnění ztotožňuje s částkou uvedenou na výplatním lístku. Podstatou takto nastaveného sporu je pouhá polemika s interpretací jednoduchého práva.
S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj