Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2604/07

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. října 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Z. Š., H. V., Ing. P. V., E. V., všichni právně zastoupeni JUDr. Zdeňkem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. , a proti nákladovému výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 10. 2007 se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť je shledávají rozpornými s v ústavní stížnosti uvedenými ustanoveními y ČR, d a

V daném případě byl dovoláním napaden výrok o náhradě nákladů řízení obsažený v pravomocném shora uvedeném rozsudku Krajského soudu v Praze. Nejvyšší soud rozhodnutím shora uvedeným dovolání odmítl poukazem na příslušná ustanovení , dle nichž není dovolání jen proti rozhodnutí o nákladech řízení přípustné. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítli, že Nejvyšší soud věc posuzoval podle současných ustanovení , avšak měl přípustnost dovolání posuzovat podle dříve platné právní úpravy, tj. té, která platila v roce 1997, kdy bylo zahájeno soudní řízení tak, jak učinil i krajský soud.

K uvedenému Ústavní soud uvádí, že stěžovatel může mít pravdu potud, že Nejvyšší soud měl užít dřívější právní úpravu vztahující se k dovolání, tj. příslušná ustanovení , ve znění platném do 31. 12. 2000, avšak Ústavní soud zároveň nemůže přehlédnout, že i v té době nebylo přípustné dovolání proti usnesení o nákladech řízení ( , v tehdy platném znění) a jak správně Nejvyšší soud uvedl, má rozhodnutí o nákladech řízení povahu usnesení i v případě, že je obsaženo v rozsudku, jímž bylo rozhodováno o věci samé. V tomto smyslu je třeba také vyložit poučení obsažené v rozsudku Krajského soudu v Praze o přípustnosti dovolání. Z uvedeného důvodu by byl jakýkoliv zásah Ústavního soudu do rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela formalistický, neboť dovolání by v každém případě muselo být odmítnuto a nebylo by tedy schopno přivodit stěžovateli příznivější rozhodnutí.

Z uvedeného vyplývá, že lhůta pro podání ústavní stížnosti ve skutečnosti počala běžet po doručení shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze a je zcela zřejmé, že uplynula marně. Na věc nelze ani aplikovat ustanovení , neboť v daném případě nebylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů, které by závisely na uvážení Nejvyššího soudu, nýbrž proto, že šlo o opravný prostředek ze zákona nepřípustný. Proto nelze podání dovolání ze strany stěžovatelů považovat za efektivní vyčerpání opravných prostředků, resp. vůbec nešlo v případě dovolání stěžovatelů o opravný prostředek, který by jim zákon dával k dispozici.

Z tohoto důvodu je třeba ústavní stížnost považovat za opožděnou, neboť byla podána po zákonem stanovené 60 denní lhůtě počítané ve vztahu k rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatelům zákon k ochraně jejich práva poskytl.

Ústavní stížnost byla tedy podána po zákonem stanovené lhůtě, a proto musela být mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání ( ve spojení s ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2007

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj