Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 388/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Obec Dyjákovice, 671 26 Dyjákovice, zastoupené Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem Znojmo, Pontassievská 918/1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2003, čj. - 211, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 11. 1998, čj. - 71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozsudků Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Brně (dále jen " ") a Okresního soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud"), vydaných v řízení o určení vlastnictví.

Stěžovatelka tvrdí, že důkazní řízení před obecnými soudy vykazuje vážné vady, soudy nezkoumaly zánik Obce Dyjákovice (stěžovatelka) a vytvořily bez odůvodnění fikci jejího zániku. Oddělením obce Velký Karlov od obce Dyjákovice obec Dyjákovice nezanikla. Obec Velký Karlov tak nemůže být právním nástupcem stěžovatelky, protože ta nikdy nezanikla a obec Velký Karlov tak ani nemohla od státu získat rovným dílem nemovitosti podle Podle stěžovatelky je porušováno její právo na ochranu majetku podle d (dále jen " "). Stěžovatelka rovněž navrhla, aby Ústavní soud, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odložil výkon napadených rozhodnutí.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů a z podání stěžovatelky bylo zjištěno, že žalobou podanou u Okresního soudu ve Znojmě se obec Velký Karlov domáhala určení, že v žalobě specifikované pozemky jsou v podílovém spoluvlastnictví obcí Dyjákovice a Velký Karlov. Rozsudkem okresního soudu ze dne 13. 11. 1998, čj. - 71, bylo určeno, že žalované pozemky jsou v podílovém spoluvlastnictví obou jmenovaných obcí. Po následujícím odvolacím a dovolacím řízení byl rozsudkem krajského soudu ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. , v části, v níž vzala žalobkyně (obec Velký Karlov) žalobu zpět, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 11. 1998 zrušen a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Dalším výrokem byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že bylo určeno, že pozemky jsou v podílovém spoluvlastnictví stěžovatelky a obce Velký Karlov, každé k ideální polovině. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. , odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné.

III.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů (příp. dalších orgánů veřejné moci) pouze za situace, kdy svými rozhodnutími tyto orgány zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce.

Stěžovatelka označuje svou výkladovou alternativu ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, za jedinou možnou a správnou. Jakkoli mohou některé pasáže odůvodnění rozsudku krajského soudu ze dne 31. 3. 2006 působit nepřesně (např. str. 7 odst. 2, věta první), stěžejní je v odůvodnění tohoto rozhodnutí závěr, podle něhož nelze souhlasit s tím, že by se oddělení obce Velký Karlov od obce Dyjákovice nedotklo žádným způsobem integrity obce Dyjákovice. Současnou obec Dyjákovice je třeba, podle krajského soudu, považovat za obec odlišnou od obce původní. Ústavní soud tedy názor stěžovatelky o zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv nesdílí. V přezkoumávané věci byla příslušná ustanovení aplikována ústavně konformním způsobem. Základní právo stěžovatelky, garantované y, porušeno nebylo. Stejně tak Ústavní soud neshledal žádné ústavněprávní defekty v důkazním řízení, jak je stěžovatelka namítla.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, podle ust. , jako návrh zjevně neopodstatněný. Nebyly dány ani podmínky, aby se Ústavní soud zabýval návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve smyslu .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu