Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2302/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera, soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Františka Duchoně, o ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. Otto Mrňavým, advokátem se sídlem Praha 3, Tachovské náměstí 649/3, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností brojí proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž tento soud vyslovil, že soudce Okresního soudu v Klatovech Mgr. Ing. Miroslav Skala není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto okresního soudu pod sp. zn. . Důvodem bylo, že stěžovatel neuplatnil žádné skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o nepodjatosti soudce. Námitky směřují proti způsobu vedení řízení a samy o sobě proto nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci. Eventuální výhrady proti postupu či rozhodnutí okresního soudu je možno uplatňovat v případném opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

V prvé části ústavní stížnosti stěžovatel zmiňuje, že Ústavní soud usnesením ze dne 2. 5. 2007,

sp. zn.

, odmítl pro opožděnost jeho ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2004. Stěžovatel obsáhle rozvádí, že Ústavní soud při rozhodování o této ústavní stížnosti měl k dispozici spis, jenž obsahoval nepravdivé údaje o doručování podání stěžovatelem (jde přitom podle stěžovatele o účelovou manipulaci, jíž se má dopouštět jmenovaný soudce okresního soudu). Stěžovatel po tomto odmítnutí podal novou námitku podjatosti, v níž vytýkal podvodné a neetické jednání zmíněného soudce a zároveň uplatnil všechny okolnosti, které uplatnil v námitce podjatosti doručené - dle jeho názoru - soudu dne 24. 6. 2004 (tuto námitku odmítl krajský soud jako opožděnou; Ústavní soud ústavní stížnost zamítl označeným usnesením, o němž stěžovatel tvrdí, že vychází z nepravdivých podkladů). Krajský soud však jeho novou námitku usnesením ze dne 16. 3. 2007 zamítl. Tomuto usnesení stěžovatel vytýká, že se soud nevypořádal s žádnou z okolností, které stěžovatel v námitce podjatosti uváděl. Závěr krajského soudu, že se uplatněné námitky týkají způsobu vedení řízení, není správný; námitka totiž rozebírá pouze ty indicie, které vycházejí z okolností zcela mimo vlastní řízení. Okolnost, že soudce okresního soudu "podvádí a sám označuje stěžovatelova podání nepravdivým údajem, aby dosáhl svého cíle a to neoprávněné exekuce", podle stěžovatele nijak nesouvisí se způsobem vedení řízení; je naopak závažnou okolností, způsobující podjatost soudce. Krajský soud však k tomu nezaujal žádné stanovisko a ani nevysvětlil, z jakých důvodů je přesvědčen, že jmenovaný soudce nepodvádí při označování jednotlivých podání. Napadeným usnesením byla porušena stěžovatelova základní práva uvedená v y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto navrhuje zrušení označeného usnesení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

V prvé řadě Ústavní soud zdůrazňuje, že se nezabýval námitkami, které stěžovatel vznášel proti pravomocnému usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2007,

sp. zn.

, jímž odmítl stěžovatelovu předchozí ústavní stížnost jako opožděnou. , o Ústavním soudu, neupravuje opravné prostředky proti rozhodnutím Ústavního soudu; takto široce nelze interpretovat ani citovaného zákona, jenž se dovolává subsidiárního použití . Konstruování nového druhu řízení, které nezná (např. obnovy řízení o ústavní stížnosti), by zřetelně rámec podpůrné aplikace překročilo. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby přezkoumával svá dřívější rozhodnutí a aby do nich jakkoliv zasahoval. Z těchto důvodů jsou námitky, které stěžovatel uplatňuje proti označenému usnesení, irelevantní.

Námitky, jež směřují proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 3. 2007, sp. zn. , jsou zjevně nedůvodné. v výslovně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Stěžovatel se mýlí, pokud okolnost, jak jsou jeho podání označována a řazena do soudního spisu, považuje za skutečnost ležící mimo postup v řízení o projednávané věci. Soudní spis se naopak projednávané věci vždy bytostně dotýká: obsahuje podání účastníků, soudní protokoly, usnesení a případně jiné úkony soudu, jakož i další písemnosti, vztahující se právě k projednávané věci. Spis tak slouží jako podkladový materiál pro rozhodování soudů, pro účastníky samotné, případně pro osoby, které mají právní zájem na tom, aby do spisu nahlížely. Řazení podání stěžovatele do soudního spisu vedeného v jeho věci, označování těchto písemností datem podání, a posuzování jejich včasnosti či opožděnosti představuje úkony, jež náležejí mezi postup soudu v projednávané věci. Kvalifikoval-li proto takto krajský soud stěžovatelovy námitky a rozhodl-li z toho důvodu tak, že jmenovaný soudce není z projednávání a rozhodování věci vyloučen, nelze v tom spatřit žádné pochybení, které by mělo ústavně právní relevanci.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2007

Vojen Gűttler, v.r.

předseda senátu