Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 369/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Gűttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele O. Č., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2006, č.j. -25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší správní soud (dále jen "NSS") usnesením ze dne 7. 12. 2006, č.j. -25, zamítl návrh O. Č. (dále jen "stěžovatel") na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. Zn. .

NSS v prvé řadě uvedl, že stěžovatel se podáním ze dne 9. 11. 2006 označeným jako "návrh na určení lhůty", které bylo doručeno Krajskému soudu v Brně (dále jen "KS") a tímto soudem předloženo NSS dne 15. 11. 2006, domáhá, aby KS ve věci vedené u něj pod sp. zn. rozhodl o jeho žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") č. I. ze dne 25. 4. 2005, č. X. Stěžovatel návrh odůvodnil tím, že v dané věci soud dosud nerozhodl o jeho žalobě proti uvedenému rozhodnutí ČSSZ, a proto nemůže souhlasit se způsobem, jak byla vyřízena jeho stížnost na průtahy v řízení. NSS zjistil (z vyjádření příslušné soudkyně KS), že ČSSZ postoupila KS pouze žalobu stěžovatele proti jejímu rozhodnutí č. II. ze dne 25. 4. 2005, č. X, o které KS rozhodl rozsudkem ze dne 30. 12. 2005, č.j. -13 (Poznámka: soudkyně KS ve vyjádření dále uvedla, že stěžovatel mohl podat žalobu proti rozhodnutí ČSSZ č. I. ze dne 25. 4. 2005, č. X, pravděpodobně adresovanou ČSSZ, tato však nebyla KS tímto orgánem předložena).

NSS posoudil návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 9. 11. 2006 [poznámka: když předtím předseda KS (dopisem ze dne 26. 10. 2006, St 297/2006) neshledal důvodnou stěžovatelovu stížnost na průtahy řízení ze dne 12. 9. 2006, neboť KS nebyla postoupena ČSSZ žaloba proti jejímu rozhodnutí č. I. ze dne 25. 4. 2005, č. X] a usoudil na jeho nedůvodnost. NSS konstatoval, že stěžovatel se žalobou ze dne 18. 10. 2005 (která byla předložena KS dne 31. 10. 2005) domáhal přezkoumání rozhodnutí ČSSZ č. II. ze dne 25. 4. 2005, č. X. Z obsahu této žaloby, jakož i z jejího petitu, není zřejmé, že by se stěžovatel domáhal zrušení jakéhokoliv jiného rozhodnutí ČSSZ. O této žalobě rozhodl KS rozsudkem ze dne 30. 12. 2005, č.j. -13 tak, že napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Tímto rozsudkem zcela vyčerpal předmět řízení, neboť obsahem předloženého spisu KS není žádná jiná žaloba stěžovatele proti jinému rozhodnutí ČSSZ, jak stěžovatel tvrdí ve své stížnosti na průtahy řízení, jakož i v návrhu na určení lhůty k rozhodnutí. Na právním závěru NSS, kterým neshledal návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu v dané věci jako důvodný (a proto ho zamítl), nemohla dle názoru NSS nic změnit ani skutečnost, že v předloženém soudním spisu je vyjádření ČSSZ, v němž je uvedeno, že toto vyjádření se týká rozhodnutí ČSSZ č. I., neboť toto rozhodnutí nebylo předmětem "napadení" ze strany stěžovatele, a proto ani předmětem řízení vedeného u KS pod sp. zn. .

Usnesení NSS ze dne 7. 12. 2006, č.j. -25, napadl stěžovatel ústavní stížností. Tvrdí, že postupem soudu bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené v základních práv a svobod (dále jen " "), jakož i ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel v prvé řadě (informativně) poukázal na rozhodnutí ČSSZ (poznámka: tj. rozhodnutí č. II.) a KS (tj. především rozsudku ze dne 30. 12. 2005, č.j. -13), jež se týkají přiznání starobního důchodu a jak stěžovatel sám uvedl "nejsou předmětem ústavní stížnosti". Ve vztahu k rozhodnutí č. I. ČSSZ ze dne 25. 4. 2005, č. X (dále jen "rozhodnutí č. I."), týkajícího se přiznání částečného invalidního důchodu, stěžovatel uvedl, že proti tomu rozhodnutí podal dne 18. 10. 2005 správní žalobu, kterou zaslal doporučeně prostřednictvím ČSSZ. KS dopisem ze dne 16. 11. 2005 (pod sp. zn. ) stěžovateli zaslal vyjádření ČSSZ ze dne 25. 10. 2005 k žalobě proti jejímu rozhodnutí č. I. a současně byl dotázán, zda na žalobě trvá, či zda ji bere zpět. Stěžovatel dne 4. 12. 2005 odpověděl, že na žalobě trvá. Dne 10. 6. 2006 zaslal KS prosbu o vysvětlení, připomněl právě uvedené a dodal, že KS rozsudkem ze dne 30. 12. 2005, č.j. -13, zrušil rozhodnutí č. II. ze dne 25. 9. 2005. KS na uvedenou prosbu neodpověděl a proto stěžovatel dne 12. 9. 2006 zaslal předsedovi KS výše zmíněnou stížnost na průtahy v řízení. Stěžovatel následně popsal shora uvedený postup a ústavní stížností napadené rozhodnutí NSS.

Stěžovatel s rozhodnutím NSS vyslovil nesouhlas, neboť pokládá za nesprávné, že jej KS pod jednou spisovou značkou ( ) vyzval, aby zaujal stanovisko k vyjádření ČSSZ ze dne 25. 10. 2005 ohledně žaloby proti rozhodnutí č. I. (a tedy měl by žalobu proti rozhodnutí č. I. evidovat) ale rozsudkem ze dne 30. 12. 2005 zruší rozhodnutí č. II a o žalobě proti rozhodnutí č. I. žádné rozhodnutí neučiní. Stěžovatel se domnívá, že v případě, že KS žalobu proti rozhodnutí ČSSZ č. I. neměl k dispozici, ale měl od ČSSZ pouze vyjádření k této žalobě, měl si (KS) od ČSSZ text této žaloby nejprve vyžádat. Stěžovatel se proto domnívá, že v případě, kdy soud vyzve občana k zaujetí stanoviska k vyjádření ohledně žaloby a následně věc není vůbec projednána a návrh na určení lhůty je zamítnut s odůvodněním, že žalobu samotnou soud vůbec neeviduje, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu podle citovaných ustanovení a Úmluvy.

Stěžovatel se proto domáhá toho, aby Ústavní soud vydal nález, že I. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2006, č.j. -25, bylo porušeno ustanovení Úmluvy a a II. že se toto usnesení zrušuje.

Ústavní soud si sice vyžádal vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků, leč v tomto rozhodnutí z nich nevychází, neboť oproti napadeným rozsudkům žádné nové argumenty nepřinášejí.

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům:

Stěžovatel namítá, že napadeným usnesením, bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý soudní proces a na soudní ochranu zaručené v Úmluvy a v .

Tuto argumentaci nelze akceptovat.

Pokud stěžovatel tvrdí, že bylo porušeno jeho základní právo podle Úmluvy a , dopouští se omylu, neboť - jak vyplývá z příslušného soudního spisu - nebylo mu nijak bráněno, aby se stanoveným postupem svého práva u NSS domáhal. Podle obsahu soudního spisu jednal NSS způsobem, který postup stanovený , , ve znění pozdějších předpisů nezpochybnil. NSS návrh stěžovatele řádně a včas projednal, ve věci rozhodl a usnesení řádně a dostatečně odůvodnil.

Ústavní soud, který není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu nepřísluší přehodnocovat jejich rozhodnutí, pokud jimi nedojde k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem, rovněž nezjistil, že by postupem NSS bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces vůbec.

Ústavní soud odkazuje na argumentaci NSS uvedenou v odůvodnění napadeného usnesení, v němž NSS precizoval, proč návrhu stěžovatele nelze vyhovět. Závěr NSS je jasný, srozumitelný, logický a přesvědčivý a Ústavní soud k němu nemá - z ústavně právního hlediska - co dodat.

Co se týče stěžovatelova tvrzení, že KS vyzval stěžovatele k zaujetí stanoviska k vyjádření ve věci, v níž žalobu neeviduje, Ústavní soud konstatuje, že se netýká rozhodnutí NSS, vůči němuž byla podána ústavní stížnost, neboť NSS žádná ustanovení a Úmluvy - jak bylo ostatně uvedeno výše - neporušil.

Ústavní soud v této souvislosti navíc dodává, že z obsahu spisu KS (č.l. 1) a z rozhodnutí KS ze dne 30. 12. 2005, č.j. -13 (č.l. 13), jednoznačně vyplývá, že KS rozhodoval (a vyhověl) o žalobě, jež se podle svého petitu týká rozhodnutí č. II. ČSSZ ze dne 25. 4. 2005, č.j. X (příplatek ke starobnímu důchodu) a že KS rozlišoval rozhodnutí č. I. a č. II. ČSSZ ze dne 25. 4. 2005; zřetelně uvedl (na str. 4 rozsudku), že z označení přezkoumávaného rozhodnutí plyne, že se jedná o rozhodnutí č. II. Stejně tak uvedl, že v dávkovém spise je založeno rozhodnutí č. I. z téhož dne, kterým byl upraven částečný invalidní důchod.

Ústavní soud konečně ještě doplňuje, že podle obsahu dávkového spisu ČSSZ právnímu zástupci stěžovatele dopisem ze dne 15. 8. 2007 sdělila, že správní žaloba proti jejímu rozhodnutí č. I. ze dne 25. 4. 2005 (tj. ve věci zvýšení částečného invalidního důchodu) byla v dávkovém spise nalezena ve dvojím vyhotovení, tedy nebyla zaslána KS a přiznala, že učinila chybu. ČSSZ v uvedeném dopise dále informovala stěžovatele o jí učiněných krocích (procesních úkonech) směrem ke KS. Ústavní soud konečně v dávkovém spise nalezl rozhodnutí ČSSZ ze dne 16. 8. 2007, kterým se částečný invalidní důchod stěžovatele zvyšuje. Tato skutečnost však sama o sobě problematiku ústavní stížnosti proti napadenému usnesení NSS neřeší a nedotýká se jí.

Ústavní soud proto nemá důvod, aby se závěrem NSS z ústavněprávního hlediska nesouhlasil. Jak již bylo uvedeno, napadené rozhodnutí je jasně, přesvědčivě a logicky odůvodněno, nemá povahu svévole a nelze z něj usuzovat ani na extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, které z nich NSS vyvodil.

Podle přesvědčení Ústavního soudu je tedy zřejmé, že napadeným rozhodnutím NSS k zásahu do základních práv a svobod, jichž se stěžovatel dovolává a které jsou zaručeny ústavním pořádkem, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2007

Vojen Gűttler

předseda senátu Ústavního soudu