Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2076/07

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. H. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.2.2006, sp. zn. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.4.2006, sp. zn. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2006, sp. zn. a , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.3.2004, sp. zn. , a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.9.2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svou stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2006, sp. zn. a a "rozhodnutí všech soudů předcházejících, jak jsou vyjmenovány v odstavci před výrokem".

Ještě před tím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, může se jím zabývat také věcně.

Ústavní soud především zkoumal, zda je návrh stěžovatele podaný ve lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 citovaného zákona ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

V dané věci rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo v relaci k napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.2.2006, sp. zn. , k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.4.2006, sp. zn. , a k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2006, sp. zn. a , právě posledně citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. To však bylo doručeno stěžovatelce dne 2.10.2006 (doručenka na č.l. 38). Lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet dnem následujícím po jeho doručení, tj. 3.10.2006, a uplynula dne 1.12.2006. Ústavní stížnost však byla podána až dne 4.12.2006, takže lhůta k jejímu podání proti v tomto odstavci citovaným rozhodnutím obecných soudů uplynula marně. Ostatně, stěžovatelka si je sama opožděnosti ústavní stížnosti vědoma, neboť na ni v ústavní stížnosti výslovně poukazuje.

Pokud jde o napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.3.2004, sp. zn. , a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.9.2004, sp. zn. , rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo v dané věci právě posledně citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. To však bylo - jak je zřejmé z doručenky v soudním spisu - stěžovatelce doručeno dne 20.10.2004. Rovněž ve vztahu k těmto rozhodnutím obecných soudů tak nelze než konstatovat, že lhůta k podání ústavní stížnosti i proti nim uplynula marně.

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání [ust. ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2007

Vojen Güttler

soudce zpravodaj