Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2210/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti M. S., zastoupeného JUDr. Richardem Malečkem, advokátem, se sídlem Pakoměřická 5, Praha, směřující proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. června 2007, sp. zn. , za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. srpna 2007 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. června 2007, sp. zn. , jímž bylo zrušeno opatření policejního orgánu ze dne 1. března 2007, ČTS: PPR-3/KPV-HK-2002, kterým byl přibrán znalecký ústav k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika a k přezkoumání znaleckého posudku zpracovaného znalcem. Stěžovatel tvrdí, že tím byla porušena jeho základní práva zajištěná v y, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně uvádí, že je trestně stíhán pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona, a trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 trestního zákona. Obžaloba, podaná v této věci, byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. , vrácena státnímu zástupci k došetření, a to mimo jiné pro nezbytnost doplnění dokazování o komplexní znalecké posouzení ekonomického stavu předmětných společností od určitého momentu. Stížnost státního zástupce byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2006, č. j. -4535. S ohledem na to rozhodl policejní orgán opatřením ze dne 1. března 2007 o přibrání znaleckého u. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 4/2007, bylo ke stížnosti pro porušení zákona vysloveno, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2006, sp. zn. , byl ve prospěch obviněných porušen zákon mimo jiné tím, že soudem požadované znalecké zkoumání jde nad rámec potřebného dokazování ohledně vytýkaných skutků. V důsledku tohoto rozsudku pak státní zástupce zrušil opatření policejního orgánu o přibrání znaleckého u usnesením, které je ústavní stížností napadáno. Stěžovatel poukazuje na své námitky ke stížnosti pro porušení zákona, a na právní názor obsažený v nálezu

sp. zn.

(in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 24. N. 164. str. 201 - č. 424/2001 Sb.), a dovolává se principu rovnosti zbraní a povinnosti dostatečného zjištění skutkového stavu, tak, jak vyplývá z § 2 odst. 5 trestního řádu, a z nějž na rozdíl od státního zástupce vyšly obecné soudy prvého a druhého stupně.

Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti zastává názor, že prostor pro uplatňování základních procesních práv se nachází především v řízení před soudem prvého stupně. To platí i pro trestní proces, kdy sice obviněný disponuje v přípravném řízení na úrovni podústavního práva určitými právy, avšak pokud jejich porušení nepředstavuje současně i zásah do jiného ústavně zaručeného práva nebo svobody (jako např. osobní svobody), tak takové porušení práv obviněného zásadně nepředstavuje porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. K tomu je nutné připomenout, že jedním ze základních principů ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta vyplývá z principu, podle nějž jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku a nikoliv pouze pod ochranou Ústavního soudu ( y), a proto je především úkolem obecných soudů řešit případná porušení práv a svobod, a to i ústavněprávní povahy.

Princip subsidiarity má svůj odraz především v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podle nějž je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Formálně i materiálně musí před podáním ústavní stížnosti dojít k uplatnění všech procesních prostředků, které vedou k ochraně základního práva nebo svobody v jejich materiálním pojetí.

V posuzovaném případě se jedná o situaci, kdy orgán veřejné žaloby projevil svůj názor ohledně dostatečnosti vyšetřování pro postavení stěžovatele před soud tím, že další znalecké dokazování označily za nadbytečné. Ještě tedy ani nenastala fáze hlavního líčení, v němž má veřejná žaloba tvrdit spáchání trestného činu stěžovatelem a k prokázání tohoto tvrzení navrhovat důkazy, a v němž má stěžovatel právo se k navrhovaným důkazům vyjadřovat, vznášet k nim námitky, a konečně i navrhovat provedení vlastních důkazů. Dokazování vedoucí k meritornímu rozhodnutí totiž provádí soud. Stěžovateli tedy v nynější situaci zůstávají pro soudní fázi trestního řízení zachovány veškeré námitky vůči závěrům znalce, který z iniciativy veřejné žaloby provedl odborné zkoumání, a zůstává mu zachována i možnost iniciovat další znalecké zkoumání, resp. jinak procesně využít danou situaci. Z toho tedy plyne, že námitky stěžovatele jsou v posuzovaném případě předčasné a tudíž nepřípustné.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnul pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2007

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj