Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2395/07

Ústavní soud rozhodl dne 25. září 2007 v senátu složeném z předsedkyně Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 356/07, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2007, č. j. -89, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení obou výroků v záhlaví uvedeného rozhodnutí, vydaného ve sporu o výživné mezi manžely, a tvrdil že vydáním výroku o nákladech řízení bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces garantované d (dále "") a porušena měla být i rovnost účastníků řízení, garantovaná y. Stěžovatel v petitu rovněž navrhl, aby Ústavní soud "v odůvodnění" [takto] nálezu přiznal stěžovateli plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů dle

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že krajský soud postupoval nesprávně, neboť nedostatečně korigoval aplikaci moderačního oprávnění ( ), kterou ve vztahu k nákladům řízení provedl okresní soud. Náklady na obranu proti žalobě zamítnuté pro rozpor s dobrými mravy byly řádně vyčísleny na částku dvakrát vyšší. Krajský soud přihlédl k rozdílné sociální situaci stran a zohlednil nepřiměřeně vysokou výši odměny advokáta. Odůvodnění je nedostatečné ( o. s. ř)., neboť odměna byla uplatněna dle , která je platná a soud nezdůvodnil, proč se jí necítil vázán. Věc byla složitá a proběhlo několik jednání. Soud nepřihlédl k tomu, že ve stěžovatelově domácnosti jsou příjmy na osobu nižší než u žalobkyně a soud rovněž nedostatečně vypořádal, že žaloba byla pravomocně zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy. Důvody hodné zvláštního zřetele nelze spatřovat v tom, že žalobkyni by náklady přinesly větší újmu než stěžovateli. Mohla vzít svou žalobu zpět, na což stěžovatel v řízení opakovaně upozorňoval. Rozhodnutí trpí libovůlí, což ohledně totožné materie potvrdil i Ústavní soud (

sp. zn.

). Oba soudy jednaly v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti práva.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2007, č. j.12 Co 423/2007-89, Ústavní soud zjistil, že krajský soud k odvolání stěžovatele změnil výrok rozsudku okresního soudu ukládající protistraně zaplatit na nákladech řízení částku 10.000,- Kč, neboť dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Stěžovateli byla přiznána náhrada 22.431,50 Kč.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Krajský soud se s námitkami stěžovatele vypořádal, což vyplývá z prvního odstavce třetí strany napadeného usnesení. Z něj také plyne, že soud nevykročil ze zákonného procesního rámce, když je zřejmé, že ustanovení podzákonného předpisu neobstojí proti ustanovení zákona. Obecný soud svůj závěr odůvodnil náležitě a věc se tedy odlišuje od věci rozhodnuté nálezem ze dne 26. 10. 2006,

sp. zn.

, na níž poukazoval stěžovatel, neboť tam obecný soud nezkoumal majetkové a sociální poměry účastníků a úspěšnému účastníkovi zcela odepřel náhradu nákladů řízení, čímž extrémně vybočil z účelu moderačního práva. O konkrétní výši nákladů jež měly být přiznány citovaný nález vůbec nehovořil. Stěžovatelův odkaz na "obdobnou materii" je tedy nepřiléhavý.

Návrhem na "přiznání nákladů v odůvodnění" se Ústavní soud nezabýval, neboť takový návrh učinit nelze (viz a odst. 3 písm. a) ), nehledě na to, že jej lze považovat za akcesorický ve vztahu k návrhu na zrušení napadených výroků rozhodnutí obecných soudů, a i proto sleduje jejich osud.

Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení stěžovatelových základních práv, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 25. září 2007

Eliška Wagnerová

předsedkyně senátu