Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2245/07

Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele D. K., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 5. 2007 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v a d, jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na skutkové okolnosti, za nichž jednal při uzavření leasingové smlouvy a přijal pojistné plnění a na judikaturu Ústavního soudu ve věci sp. zn. ÚS 4/04 (správně

sp. zn.

), kde v nálezu bylo mj. konstatováno, "že trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání jako trestného činu, které má soukromoprávní základ, je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní právní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních společenských hodnot. V zásadě však nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu."

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. bylo zjištěno, že jmenovaný soud v souladu s § 265i odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadeného výroku o vině a v odůvodnění svého usnesení, jímž dovolání stěžovatele zamítl, se s jeho uplatněnými námitkami v celém rozsahu vypořádal. V rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč z jednání obviněného byl vyvozen správný právní závěr o jeho vině trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1 trestního zákona, když si ponechal pro svou potřebu plnění poskytnuté pojišťovnou na opravu vozidla, které užíval jako nájemce, na opravu vozidla vlastníka - tj. společnosti Škofin s. r. o. ji nepoužil a opravu v částce 13.687,80 Kč uhradila tato společnost. Lze dodat, že podle ustanovení § 248 odst. 1 trestního zákona se zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Na naplnění skutkové podstaty označeného trestného činu nemůže nic změnit ani zjištění, že práva a povinnosti vyplývající z pojištění jsou dány ustanovením § 797 odst. 1 obč. zákona, přičemž proti obviněnému, který jednal v rozporu s uloženou povinností, lze nároky na úhradu neoprávněně přijatého pojistného plnění uplatnit v řízení občanskoprávním a právní zájem poškozené strany tak může být touto cestou uplatněn. Ochrana společnosti před kriminalitou je však poskytována trestním zákonem, tj. jeho prostředky, přičemž znaky trestného činu jsou v tomto zákoně uvedeny (§ 1, § 2 a § 3 tr. zákona). Nelze pochybovat, že obviněný svým jednáním znaky trestného činu dle § 248 odst. 1 tr. zákona naplnil.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu