Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2198/07

Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2007 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti PRORES, spol. s r. o., se sídlem v Křepicích č. 329, právně zastoupené JUDr. Radkem Machem, advokátem se sídlem v Brně, Mlýnská 13, směřující proti výroku IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2007, č. j. -213, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se řádnou a včasnou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "") domáhala zrušení v záhlaví uvedeného výroku, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka tvrdila, že tímto výrokem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, garantované ustanoveními páté hlavyd (dále "").

Krajský soud podle stěžovatelky rozhodl o skutečnosti, která nebyla předmětem řízení, kdy navíc existovala překážka věci rozhodnuté. Soud rozhodl o právech osob, jež nebyly účastníky předmětného řízení. Soud patrně dílem náhody zaměnil účastníky řízení. Osoby, jimž má stěžovatelka zaplatit náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, nebyly účastníky řízení před krajským soudem, neboť vůči nim bylo rozhodnutí prvostupňového soudu v právní moci, a to již devět let. Pravomocný byl i výrok, podle něhož neměl žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2007, č. j. -213, Ústavní soud zjistil, že krajský soud potvrdil výrok, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na zaplacení úroků z prodlení. Výrokem IV. krajský soud stěžovatelce uložil, aby zaplatila 3) a 4) žalovanému 20.215,- Kč, jako náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti formálně namítala porušení ústavních norem, avšak bez jakékoli ústavněprávní argumentace. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti se ve věci samé pohybuje na úrovni podústavního práva, přičemž tyto námitky se míjejí s odůvodněním výroku rozsudku Krajského soudu v Brně, který podstatu stěžovatelčiných námitek vypořádal (viz rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2007, č. j. -213, str. 7, odst. 6). Krajský soud v Brně zde stručně řečeno uvedl, že na rozdíl od soudu prvního stupně zastává právní názor, že 3) a 4) žalovaný měli být uvedeni v záhlaví předchozích rozhodnutí, spolu s úplným předmětem sporu, a zejména uvedl, že výrok o nákladech řízení byl ve vztahu ke 3) a 4) účastníkovi zrušen jedním z předchozích rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Žaloba však byla vůči těmto účastníkům zamítnuta, a proto mají nárok na náhradu nákladů řízení.

Ústavní soud neshledal v napadeném výroku porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 13. září 2007

Jiří Nykodým

předseda senátu