Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 252/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelů 1) J. B., zastoupené JUDr. Danou Jančaříkovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 797, 2) J. V. a 3) D. M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2002, č.j. -258, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2005, č.j. -310, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 2. 5. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Podání stěžovatelů ovšem nesplňovalo veškeré formální a obsahové náležitosti, jak jsou vyžadovány , neboť stěžovatelé nebyli v řízení o ústavní stížnosti právně zastoupeni advokátem.

Přípisy ze dne 10. 5. 2005 vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad jejich podání, když v rámci této výzvy je upozornil, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeni advokátem, a to na základě plné moci, která musí být k návrhu přiložena. K tomuto odstranění vad podání jim stanovil lhůtu 30 dnů, jež počíná dnem doručení výzvy stěžovatelům, s tím, že neodstranění vad v této lhůtě bude stiženo odmítnutím ústavní stížnosti stěžovatelů ve smyslu ustanovení .

V reakci na přípisy Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2005 zaslali stěžovatelé tomuto písemnost, v níž žádali Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad jejich podání, a to z důvodů tam specifikovaných. Přípisy ze dne 11. 7. 2005 Ústavní soud vyhověl žádosti stěžovatelů, kterým tímto prodloužil lhůtu k odstranění vad jejich podání do dne 12. 8. 2005 s tím, že neodstranění vad v této lhůtě bude stiženo odmítnutím ústavní stížnosti stěžovatelů ve smyslu ustanovení . Tuto písemnost Ústavního soudu převzali stěžovatelka 1) dne 21. 7. 2005, stěžovatel 2) dne 13. 7. 2005 a stěžovatelka 3) dne 26. 7. 2005, do dne vydání tohoto rozhodnutí ovšem vytýkanou vadu jejich podání odstranila pouze stěžovatelka 1), která Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2005 doručila plnou moc jí udělenou JUDr. Daně Jančaříkové pro zastupování před Ústavním soudem.

Za takovéhoto stavu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost ve vztahu ke stěžovateli 2) a stěžovatelce 3) podle mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti ve vztahu ke stěžovatelce 1), byl povinen zkoumat, zda její návrh byl podán včas, zda je přípustný a zda splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené , přičemž shledal, že tomu tak není.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Výjimkou je pouze mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle druhého odstavce téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy k rozhodné skutečnosti došlo, anebo v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že označený obecný soud odvolání stěžovatelky 1) směřující proti usnesení soudu I. stupně odmítl, když své rozhodnutí odůvodnil odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Z ustanovení plyne, že žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Z takto naznačeného je zřejmé, že stěžovatelka 1) ústavní stížností nenapadá rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, přičemž z přípisu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 8. 2007, který byl k žádosti Ústavního soudu tomuto Nejvyšším soudem České republiky zaslán, se podává, že stěžovatelka 1) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2005, č.j. -310, žalobu pro zmatečnost nepodala, ač jí tento prostředek k ochraně jejích práv poskytuje výše citované ustanovení . Za těchto okolností je pak nutno považovat projednávanou ústavní stížnost ve vztahu ke stěžovatelce 1) za nepřípustnou.

Ústavní soud musí v řízení o ústavní stížnosti dbát zásady subsidiarity, výjimku z této zásady může učinit jen při naplnění mimořádných, v vypočtených předpokladů. V dané věci nemohl Ústavní soud ustanovení aplikovat, neboť stížnost nepřesahuje individuální zájmy stěžovatelky 1) a tato ani nevede žádné řízení o opravném prostředku, v němž by docházelo k průtahům.

Ústavní soud tak ústavní stížnost ve vztahu ke stěžovatelce 1) mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, dílem podle ustanovení ve spojení s jako návrh nepřípustný, dílem, v části směřující proti výroku II. napadaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, dle jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2007

Michaela Židlická

soudce zpravodaj