Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1981/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti J. Z., zastoupené JUDr. Irenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem Přerov, nám. T. G. Masaryka 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26. 4. 2007, čj. -292, za účasti Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, jako účastníka řízení, a M. D. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, jímž tento soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně a uložil stěžovatelce povinnost nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému; stěžovatelku zároveň mj. poučil, že proti rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zmíněným prvoinstančním rozsudkem zamítl Okresní soud v Kroměříži žalobu stěžovatelky ve věci vypořádání společného jmění manželů (rozsudek ze dne 3. 5. 2006, č. -266).

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jejíu zaručené právo na soudní ochranu ( a d), v důsledku čehož toto rozhodnutí není v souladu s ústavní zásadou, podle níž soudy mají poskytovat právní ochranu (y). Tohoto pochybení se měl krajský soud dopustit tím, že omluvu zástupkyně stěžovatelky z účasti na jednání odvolacího soudu nepovažoval za včasnou, a odvolání projednal a posléze zamítl i v její nepřítomnosti. Tím byla stěžovatelce odňata možnost jednat před soudem a právo se k věci vyjádřit.

Stěžovatelka dále výslovně uvádí, že proti rozhodnutí ve věci samé podala dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Ústavní stížnost podává z důvodu procesní opatrnosti, neboť si netroufá polemizovat o výsledku dovolacího řízení.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle ].

Z uvedeného plyne, že pokud stěžovatel neuplatnil mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a podal-li ústavní stížnost, nelze ji za takové situace odmítnou pro nepřípustnost. Pokud by však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení , dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy již není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné podle , nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost.

V souzené věci to znamená, že i kdyby Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není podle přípustné, lhůta pro podání ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26. 4. 2007, čj. -292, se bude počítat nikoliv od doručení tohoto rozsudku krajského soudu, ale až od doručení případného usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání podle citovaného ustanovení . Stěžovatelka tedy nebude zbavena ochrany poskytované Ústavním soudem. Stěžovatelčin závěr o souběžném podání dovolání a ústavní stížnosti "z procesní opatrnosti" vychází zjevně z předchozího právního stavu; novelou , provedenou , však byly potíže s počítáním lhůty pro podání ústavní stížnosti tam, kde přípustnost dovolání závisela na úvaze Nejvyššího soudu o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, odstraněny. Za současného právního stavu lze tedy uzavřít, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky ve smyslu .

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2007

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj