Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1407/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. N., zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 6, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, neboť je názoru, že jím byla porušena jeho práva zakotvená v y (dále jen ""), a a a 4dy (dále jen "").

Usnesením ze dne 23. 10. 2006, č. j. -14, Okresní soud v Chebu rozhodl o zastavení exekuce, nařízené usnesením ze dne 12. 7. 2004, č.j. -6, a to podle , neboť výtěžek exekuce nestačil ani ke krytí nákladů exekuce; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem pod bodem III. uložil povinnému zaplatit soudnímu exekutorovi (stěžovateli) náhradu nákladů exekuce ve výši 11.186,- Kč. Ten odůvodnil tím, že "z hlediska procesního to byl povinný, který zavinil zastavení exekuce", a na tomto základě odkázal na odpovídající rozhodnutí Ústavního soudu (

sp. zn.

a

sp. zn.

).

Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu (k odvolání stěžovatele, směřujícího do výroku sub. III. shora) potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, a za nevýznamnou pokládal výtku, že oprávněný před podáním návrhu na nařízení exekuce nevyužil institutu podle a násl. ke zjištění majetku povinného. Povinnost k náhradě nákladů exekuce právem stíhá povinného, přestože pro jejich nucené vydobytí nejsou aktuálně příznivé podmínky (

sp. zn.

, sp. zn. Ústavního soudu).

Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí namítl, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku znamená uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetnému povinnému ve skutečnosti tolik, že náklady je nucen nést sám soudní exekutor. To je podle jeho názoru - a to principiálně - nepřípustné. Uvedl, že si je vědom současné rozhodovací praxe Ústavního soudu, která vychází ze stanoviska jeho pléna sp. zn. , a že je zcela souladná s odůvodněním napadeného rozhodnutí; ústavní stížnost nicméně podává, aby vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky a splnil tím podmínku pro přijetí stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva. Stěžovatel předestřel obšírnou oponenturu stanovisku pléna Ústavního soudu a poukázal i na to, že oprávněný neprověřil "ani základní informace o povinném" (zda se povinný zdržuje na adrese svého bydliště) a "nevyužil ani žádného procesního prostředku, který ji právní řád dává k ověření bonity povinného - např. prohlášení o majetku dle a násl. ".

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že se již opakovaně zabýval obdobnými podáními téhož stěžovatele (viz např.

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

), dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná; ani v projednávané věci Ústavní soud nemá důvod, aby se odchyloval od názoru vysloveného a rozvedeného ve zmiňovaném stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. , na které již odkázal odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Stěžovateli je stanovisko Ústavního soudu známé a jeho nesouhlas s ním není důvodem, aby mu je Ústavní soud znovu připomínal. S námitkou, že oprávněný zavinil zastavení exekuce, se vypořádaly v předchozím obecné soudy, a spor o její důvodnost nemá ústavněprávní rozměr; s jistotou lze nadto říci, že pochyby ohledně faktického bydliště povinného (již stěžovatel přičítá oprávněnému) žádný vztah k výsledku exekučního řízení nemá, a stejně tak se stěžovatel mýlí, pakliže relevantní "důvody" pro zastavení exekuce spatřuje už v tom, že oprávněný "nevyužil" institut prohlášení o majetku podle a násl.

S ohledem na řečené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle . Zjevná neopodstatněnost stížnosti je dána také tehdy, když Ústavní soud otázku, jež tvoří její předmět, již dříve posoudil, a dospěl k závěru, že důvod k jeho zásahu nezakládá.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu