Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 553/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem Pardubice, tř. Míru 66, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 27. 4. 2006, čj. - 31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále ""), kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále "okresní soud") ve výroku o nákladech řízení. V tomto řízení byl stěžovatel v procesním postavení žalobce.

Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále ""), bylo porušeno také ustanovení y ČR o soudní ochraně. založil, podle stěžovatele, odůvodnění svého rozhodnutí pouze na nepravdivém a neprokázaném tvrzení žalovaného, zcela pominuly předložené stěžovatelem.

II.

Z rozhodnutí obecných soudů a z podání stěžovatele bylo zjištěno, že stěžovatel se žalobou u okresního soudu domáhal po žalovaném zaplacení 12 650,-- Kč. Usnesením okresního soudu ze dne 15. 11. 2005, čj. - 20, bylo řízení zastaveno a žalovanému uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 6 625,-- Kč. Usnesením krajského soudu ze dne 27. 4. 2006, čj. - 31, bylo změněno usnesení okresního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.

Ústavní soud předesílá, že jeho posuzování rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je a musí být do značné míry specifické, s ohledem na potenciální zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů. Rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. například nález ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 69, str. 189). V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud, v souladu se svou obecně dostupnou judikaturou, konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s y.

Stěžovatel ve své stručné ústavní stížnosti tvrdí, aniž by své argumenty blíže a konkrétně rozvedl, že postupoval svévolně, když opomenul stěžovatelem předložené listinné důkazy. Jak ovšem vyplývá z napadeného rozhodnutí, zcela srozumitelně a logicky vysvětlil, z jakých důvodů ve věci aplikoval ustanovení . Právní závěr krajského soudu není v rozporu s provedenými skutkovými zjištěními. Nedošlo tedy k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu y. O porušení y ČR nelze uvažovat, neboť jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě a nejedná se tedy o zakotvení konkrétního individuálního práva či svobody.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, podle ust. , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu