Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2003/07

Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti 1. Fr. M. a 2. B. M., obou zastoupených JUDr. Janou Brhlovou, advokátkou se sídlem K. Sliwky 125, Karviná - Fryštát, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2007, č. j. -234, a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 2004, č. j. -172, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 16. 3. 2006, č. j. -186, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 1. 8. 2007 a doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 8. 2007 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví specifikovaných rozsudků obecných soudů.

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o zaplacení bezdůvodného obohacení společně s příslušenstvím, které mělo žalovanému vzniknout z titulu neoprávněného užívání blíže určených pozemků ve vlastnictví stěžovatelů. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem rozsudek nalézacího soudu zčásti potvrdil a zčásti změnil tak, že v určitém rozsahu žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit stěžovatelům ve výroku rozsudku blíže určené peněžité plnění.

Stěžovatelé se domnívají, že oba obecné soudy nesprávně posoudily otázku užívání jedné z nemovitostí, a to pozemku p. č. 477/1, pokud dospěly k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný užíval také tento pozemek. Tímto postupem bylo podle tvrzení stěžovatelů porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na ochranu vlastnictví podle d (dále jen "") a právo na spravedlivý proces podle y.

S ohledem na to stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil. V ústavní stížnosti přitom poznamenali, že proti rozsudku krajského soudu podali v zákonné lhůtě také dovolání k Nejvyššímu soudu, avšak s ohledem na ustanovení podávají i ústavní stížnost.

Skutečnost, že stěžovatelé podali proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě též dovolání, si Ústavní soud ověřil dotazem u Okresního soudu v Karviné, podle jehož sdělení bylo dovolání tomuto soudu doručeno dne 2. 8. 2007.

II.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle písm. d)y ČR tvoří procesní prostředek k ochraně zaručených základních práv a svobod, který je ovšem vůči ostatním prostředkům, které slouží jednotlivci k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity.

V ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jeden z atributů ústavní stížnosti tedy, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to ovšem neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Z věty za středníkem tedy vyplývá, že v tomto případě, pokud jednotlivec mimořádný opravný prostředek neuplatnil, nelze ústavní stížnost za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Uplatnil-li však stěžovatel mimořádný opravný prostředek a tento byl odmítnut na základě úvahy Nejvyššího soudu, že nebyl přípustný, je podle stěžovateli zachována lhůta k podaní ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, a to 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Jinými slovy, pokud stěžovatel napadá dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž o přípustnosti tohoto dovolání rozhoduje sám dovolací soud, nelze posléze podanou ústavní stížnost i proti rozhodnutí odvolacího soudu, resp. soudu nalézacího odmítnout z důvodu její opožděnosti.

Přitom však platí, že v této fázi není Ústavní soud oprávněn přezkoumávat přípustnost stěžovatelem podaného dovolání, neboť by tím nepřípustně zasahoval do pravomocí Nejvyššího soudu posoudit podané dovolání jak z hlediska přípustnosti, tak eventuálně z hlediska důvodnosti.

Bylo by zásahem do pravomoci Nejvyššího soudu a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti není v praxi důvod, protože i za situace, že dovolací soud posoudí dovolání jako nepřípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež rozhodnutí o dovolání předcházela, odmítnout pro opožděnost. To vše platí ovšem za předpokladu, že dovolání bylo podáno formálně řádně a nebyla-li jeho přípustnost dle příslušných ustanovení ( a násl.) výslovně vyloučena. Za řádnost dovolání si ručí dovolatel (povinně právně zastoupený) a Ústavní soud by vykonával nepřípustný zásah do svobodné vůle dovolatele, pokud by "jaksi v předstihu" posuzoval, zda vůle stěžovatele byla uplatněna formálně řádně a vyvozoval ze svých posouzení důsledky promítající se do řízení o ústavní stížnosti.

Jak uvedeno shora, stěžovatelé podali proti ústavní stížností napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání k Nejvyššímu soudu. Je tedy zřejmé, že sami stěžovatelé svým postupem dali najevo, že se domnívají, že tvrzený zásah do jejich práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení. S ohledem na to posoudil soudce zpravodaj ústavní stížnost za dané procesní situace jako nepřípustnou.

Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, neboť pokud by jejich dovolání neuspělo, budou moci popřípadě zpracovat novou ústavní stížnost tak, aby byla zaměřena i proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítl [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2007

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj