Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 719/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. E. F., právně zastoupeného JUDr. Jiřím Krejčím, advokátem se sídlem Wenzigova 5, Praha, proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 31. srpna 2006 č. j. -68, a usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV expozitura Plzeň ze dne 10. srpna 2006 sp. zn. ČTS: OKFK-30/3-2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 2. 11. 2006 se stěžovatel domáhá zrušení rubrikovaného usnesení policejního orgánu, kterým bylo proti němu a dalším osobám zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona, ve znění účinném od 1. ledna 1994, a to ve formě spolupachatelství, kterého se měli dopustit uceleným řetězcem činností v úmyslu majetek CS Fondu energetiky, CS Fondu kapitálových výnosů a CS Fondu pravidelných dividend, uložený po zpeněžení portfolia cenných papírů na běžných účtech u Plzeňské banky, coby depozitáře, převést zahraničním obchodním společnostem Swirglen Limited a Treuunion Steurberatungsgeselschaft, čímž způsobili uvedeným fondům, resp. jejich podílníkům celkovou škodu ve výši 1.236.284.000 Kč, a dále zrušení v záhlaví uvedeného usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta jeho stížnost. Tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva podle , d (dále jen) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že usnesení o zahájení trestního stíhání je nezákonné. Především má za to, že obvinění nesplňuje všechny náležitosti, zejména v něm není náležitě popsána subjektivní stránka trestného činu, tedy zavinění, které je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu. V této otázce stěžovatel odkazuje na některá rozhodnutí Ústavního soudu.

Ústavní soud po přezkoumání ústavní stížností napadených usnesení orgánů činných v trestním řízení musí konstatovat, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o usnesení o zahájení trestního stíhání, platí, že jím je iniciována realizace řádného zákonného procesu podle y a § 2 odst. 1 trestního řádu, tedy zásada, že nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Proto pouhé zahájení trestního stíhání není samo o sobě způsobilé přezkoumávanou věc posunout do ústavně právní roviny. Otázka důvodnosti trestního stíhání je předmětem celého řízení, završeného řízením před soudem, kde je v plné míře prostor i pro uplatnění námitek ústavněprávního charakteru (y).

Na napadeném usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Ústavní soud neshledává deficity ústavněprávní relevance definované jurisprudencí Ústavního soudu jako závady patrné prima facie (

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení Sv. 30. N. 105. str. 471; aj.), na niž se stěžovatel odvolává. Z odůvodnění rozhodnutí státního zástupce vyplývá, že námitky stěžovatele shrnul jako námitky nedůvodnosti a nezákonnosti usnesení o zahájení trestního řízení. Dále je z něj patrno, že se státní zástupce jak zákonností, tak důvodností usnesení trestního stíhání zabýval s tím, že nejprve definoval podmínky zákonnosti a důvodnosti a následně shledal jejich naplnění. Státní zástupce tedy sice nerozebíral jednotlivé námitky stěžovatele, avšak zabýval se jejich obecnějším rámcem a podstatou, což lze v posuzovaném případě shledat ústavně souladným. Skutečnost, že státní zástupce vyslovil názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, přitom sama o sobě nezakládá důvod k ústavní stížnosti (též

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63). Přiměřenou rychlost rozhodnutí státního zástupce, stejně jako to, že se podobnými stížnostmi ostatních obviněných zřejmě zabýval ve stejné době a dospěl ke stejným závěrům, nelze přitom považovat za postup odporující materiálně podstatě základních práv a svobod, kterých se stěžovatel dovolává.

Závěrem je třeba zdůraznit, že námitky vztahující se k důvodnosti zahájení trestního stíhání obecně, jakož i námitky ke správnosti skutkové věty, právní kvalifikace, a dostatečnosti provedených důkazů, jsou předmětem řízení, které je usnesením o zahájení trestního stíhání teprve zahájeno a v případě podání obžaloby bude předmětem soudního řízení. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře vyslovil, že zásadně nezasahuje do věcí pravomocně neskončených, v nichž lze případnou protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem, které upravují to které řízení (viz

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 4. N. 78. str. 243).

Ústavní soud tedy v posuzovaném případě neshledal stěžovatelem namítané porušení základních práv, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu