Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1528/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatele A. D., zastoupeného JUDr. Marií Stodolovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Radhošťská 24, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 2. 2006, -49, a Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, čj. -64, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení shora označených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze, a to s odkazem na údajné porušení jeho práva na spravedlivý proces dle d. Domnívá se, že soudy v jeho případě nezkoumaly, zda existují "zvláštní okolnosti", k nimž je třeba výjimečně přihlédnout při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení dle ustanovení , , v platném znění, dále jen "". Odkazuje dále na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

Ústavní soud z přiložených rozhodnutí zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 6. 2. 2006, -49, zamítl žalobu stěžovatele proti žalované Ústřední vojenské nemocnici Praha, se sídlem U vojenské nemocnice 1200, Praha 6, na zaplacení 21.163,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 7. 7. 2004 do zaplacení a žalobci uložil zaplatit žalované na nákladech řízení 8.055,- Kč. Stěžovatel žalovanou částku požadoval jako úhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění, ztráty na výdělku, nákladů spojených s léčením a úhradu věcné škody, a to v souvislosti s údajným pochybením žalované při léčbě stěžovatele. Soud však po dokazování shledal, že žalovaná postupovala lege artis a nebyly naplněny podmínky odpovědnosti ve smyslu an. , , v platném znění, dále jen "o.z.". O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 1. 2007, čj. -64, rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že soud prvého stupně pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc též zcela správně posoudil po stránce právní. Soud prvého stupně nepochybil ani při rozhodování o nákladech řízení, neboť žalobce své sociální poměry zmínil až v odvolání a nijak je ani nedoložil. V odvolacím řízení se žalovaná náhrady nákladů řízení vzdala a odvolací soud rozhodl dle a

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy pátéy, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (y ČR). Porušení ustanovení uvedené hlavyy Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces opakovaně. Přitom na jedné straně vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. mimo jiné nález ve věci

sp. zn.

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č. 33, č. 69, str. 189). V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti, mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů. Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou roveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud v souladu se svojí obecně dostupnou judikaturou konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci jednoduchého práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č. 27, č. 25, str. 307).

Ústavní soud se proto necítí být povolán k tomu, aby se zabýval konkrétním výkladem a jeho aplikací obecným soudem. Ústavní soud v projednávaném případě neshledal, že by postup obecného soudu byl svévolným. Jak sám odvolací soud uvádí ve svém rozhodnutí, stěžovatel důvody, které by mohly mít vliv na rozhodnutí o povinnosti hradit náklady řízení, uvedl až v odvolacím řízení, což stěžovatel jakkoli nezpochybňuje. Na úrovni soudu prvého stupně tedy nelze shledat pochybení, pokud se jimi nezabýval. Odvolací soud by pak, pokud by postupoval dle , mohl maximálně zcela nebo zčásti nepřiznat náhradu nákladů úspěšné žalované, aby tak reagoval na sociální situaci stěžovatele. Tento postup však nebyl možný už jen proto, že žalovaná se práva na náhradu nákladů v odvolacím řízení vzdala a soud jí náhradu nákladů už z tohoto důvodu nepřiznal. Fakticky tak nastal stav shodný s tím, kterého se domáhá stěžovatel, žádá-li aplikaci

Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že závěry vyslovené v jeho nálezu

sp. zn.

, na který stěžovatel odkazuje, nelze v projednávané věci použít. V daném případě šlo totiž o to, že stěžovateli, v řízení před obecnými soudy úspěšnému, nebyla dle přiznána náhrada nákladů řízení. Jde tedy i skutkově o zcela odlišnou situaci, když v projednávané věci byl stěžovatel naopak neúspěšný.

Ústavní soud tedy neshledal jakékoli pochybení obecných soudů a tedy ani zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Z uvedeného důvodu tedy ústavní stížnost podle ustanovení odmítnul, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2007

Dagmar Lastovecká,

předsedkyně senátu