Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1143/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti BOR spol. s r.o., se sídlem v Bezděkově nad Metují, zastoupené JUDr. Jiřím Jandou, advokátem Advokátní kanceláře v Náchodě, Kamenice 155, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007 č.j. -139, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení , d (dále jen), čl.y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto její dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2006, č.j. -123, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, jímž byla stěžovatelka zavázána k zaplacení částky 1 876 790 Kč s příslušenstvím.

Stěžovatelka nesouhlasí s právním závěrem Nejvyššího soudu, dle nějž dovolání proti rozsudku krajského soudu není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Stěžovatelka se především neztotožňuje se závěrem, že v dovolání byl uplatněn výlučně dovolací důvod uvedený v mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle použít. V této souvislosti uvádí, že v dovolání nenamítala, že dovoláním napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, nýbrž že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, tj. dovolací důvod dle a že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení, tj. dovolací důvod dle Stěžovatelka je proto přesvědčena, že dovolání bylo přípustné s ohledem na ustanovení a odst. 3 , neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, protože právní otázka smlouvy o půjčce a námitka promlčení byla řešena v rozporu s hmotným právem, a je tedy podáno z důvodů uvedených v

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Náchodě z hlediska kompetencí daných muu ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Jak je zřejmé z obsahu spisu, v dané věci mohla být přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, dána pouze za předpokladu, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, tj. dle , přičemž jako dovolací důvod mohly být uplatněny pouze důvody zahrnuté pod ust. a písm. b)

Dle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Jde tedy o dovolací důvod, který svým smyslem přesahuje ten který posuzovaný případ.

Z obsahu dovolání je však zřejmé, že stěžovatelka právní otázku ve smyslu ustanovení vůbec nenastolila, resp.otázku zásadního právního významu spatřovala v tom, že v projednávané věci byla otázka smlouvy o půjčce a námitka promlčení, dle jejího názoru, řešena v rozporu s hmotným právem a dovozovala, že dovolání je tedy podáno z důvodů uvedených v ustanovení

Pod dovolací důvod dle ustanovení , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však nelze podřadit případy, kdy odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávných skutkových zjištěních a nesprávném hodnocení důkazů (zde je namístě právě dovolací důvod dle ).

Ústavní soud ověřil, že dovolací soud přezkoumal otázku přípustnosti dovolání z hlediska důvodů uplatněných stěžovatelkou a své závěry o nepřípustnosti dovolání pak v odůvodnění svého rozhodnutí řádně zdůvodnil.

Právním závěrům, dle nichž je z obsahu dovolání zřejmé, že vady řízení ve smyslu ustanovení a b) stěžovatelka neuplatnila a dovolání bylo podáno z důvodu uvedeného v ust. , a je proto nepřípustné, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. (Stěžovatelka v dovolání,obdobně jako v ústavní stížnosti, vylíčila vlastní verzi skutkového děje a vlastní hodnocení důkazů. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem usuzovala výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž v dané věci odvolací soud dospěl a dovozovala, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.) Ústavní soud rovněž poukazuje na to, že jak vyplývá z jeho dosavadní judikatury, nepřísluší mu přezkoumávat vlastní obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy, zda se ve věci jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť zákon uděluje toto oprávnění jen Nejvyššímu soudu, a to pouze ve výjimečných případech a za výslovného předpokladu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Ústavní soud je oprávněn pouze ověřit, zda dovolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení a zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Jak bylo výše uvedeno, v tomto směru pochybení dovolacího soudu, který se zabýval výhradně otázkou přípustnosti dovolání (otázkou procesní), opravňující zásah Ústavního soudu shledáno nebylo.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal namítané porušení základních práv, ověřil, že Nejvyšší soud rozhodoval v souladu s principy hlavy pátéy a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu