Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 759/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. N., soudního exekutora, zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatel navrhl, aby bylo zrušeno shora uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, kterým potvrdil, po odvolání stěžovatele, usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., kterým bylo povinné uloženo uhradit stěžovateli, jako soudnímu exekutorovi, náklady exekuce.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva zakotvená v y ČR, v , , , odst. 4 a v d a v bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Argumentuje tím, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetné povinné znamená, že náklady je nucen nést soudní exekutor. Stěžovatel vznesl řadu argumentů proti stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. .

K věci samé uvedl, že oprávněná, podle jeho názoru, neprověřila ani základní informace o povinné, které by mohly vést k závěru o její bonitě a nerespektovala požadavek náležité opatrnosti a uvážlivosti. Ústavní stížnost je tak zcela důvodná a v souladu s citovaným stanoviskem.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se v poslední době opakovaně zabýval obdobnými ústavními stížnostmi totožného stěžovatele (viz např.

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

), přičemž nemá důvod, aby se odchyloval od názoru vysloveného a rozvedeného v citovaném stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. . Polemika stěžovatele se stanoviskem dokazuje, že jeho obsah je stěžovateli dostatečně znám. Z rozhodnutí městského soudu je patrné, že se ve zkoumaném případě vypořádal i s tou částí stanoviska, která se zabývá případným procesním zaviněním oprávněného na zastavení exekuce, z hlediska jeho náležité opatrnosti a uvážlivosti při podávání návrhu na zahájení exekuce (viz str. 2 rozhodnutí). Námitka stěžovatele o důvodnosti ústavní stížnosti je proto lichá.

Ústavní soud připomíná, že , č. , rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu