Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1444/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. Hanou Šedivou, advokátkou se sídlem v Příboře, Čs. armády 1380, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2005, č.j. -250, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 3. 2005, č.j. -231, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byl dne 6. 6. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh stěžovatele byl podán včas, zda je přípustný a zda splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené , přičemž shledal, že tomu tak není.

Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen „okresní soud“), sp. zn. , který si pro posouzení ústavní stížnosti stěžovatele obstaral, podal stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 4. 10. 2005, č.j. -250, dovolání, jež bylo rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud ČR“) ze dne 15. 3. 2007, č.j. -282, ve vztahu k výroku napadaného rozsudku krajského soudu ve věci samé, podle ustanovení části věty před středníkem , , ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR však ústavní stížnost stěžovatele nesměřuje, což je zřejmé z jejího obsahu, kdy tento nenese byť zmínku o rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2007, resp. především z jejího petitu, v jehož rámci stěžovatel po Ústavním soudu žádá toliko zrušení napadaných rozsudků okresního a krajského soudu. Stěžovatel nadto ani k ústavní stížnosti nepřiložil kopii rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2007, jakožto kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva ve smyslu .

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba dle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ve smyslu ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

Za situace, kdy stěžovatel svou ústavní stížností napadl pouze rozhodnutí soudů I. a II. stupně, když rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, stvrzující správnost napadaných rozhodnutí obecných soudů, zůstává nedotčeno, nutno ve vztahu k rozhodnutím okresního a krajského soudu považovat ústavní stížnost za nepřípustnou. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, zde rozsudek Nejvyššího soudu ČR o zamítnutí dovolání. Jestliže by totiž Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil, existovalo by vedle pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího napadená rozhodnutí, pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, konstatující naopak jejich správnost, což nelze s ohledem na princip právní jistoty akceptovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997,

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, usnesení č. 2, str. 331; dostupné také na www.judikatura.cz).

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle ustanovení mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh nepřípustný.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2007

Michaela Židlická

soudce zpravodaj