Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1319/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti WOLFSBERG Letecká továrna s. r. o., se sídlem Praha 9, Beranových 65, zastoupené JUDr. Petrem Permanem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, čj. - 179, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2005, čj. - 149, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka požaduje zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v řízení o náhradu škody na zdraví, zahájeného žalobkyní A. B. (dále též "žalobkyně"), kterou žalobkyně utrpěla při havárii (v průběhu přistávacího manévru vyhlídkového letu) ultralehkého letounu ST - 4 Aztek, jehož je stěžovatelka vlastníkem. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, shledal mezitímním rozsudkem žalobu co do základu důvodnou a Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, dovolání stěžovatelky zamítl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká protiústavnost rozhodnutí jak dovolacího, tak i odvolacího soudu a polemizuje s výkladem , jak jej oba soudy provedly.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání touto ústavní stížností napadených rozhodnutí. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace obecného (podústavního) práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, resp. některé z ústavních kautel.

V daném případě je očividné, že k žádnému porušení základních práv stěžovatelky nedošlo. Její argumenty míří toliko k tomu, aby Ústavní soud zaujal jiný právní závěr, než jak učinil Nejvyšší soud ČR, resp. Městský soud v Praze, tedy zda sportovní létající zařízení (ultralehký letoun) je či není letadlem, s jehož provozováním se spojuje objektivní odpovědnost, ve smyslu ustanovení obč. zákoníku. S ohledem na to, že stěžovatelkou zpochybněný výklad obecnými soudy není příkladem svévole ani není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, ve smyslu judikatury Ústavního soudu, nevidí Ústavní soud žádný důvod ke svému zásahu.

Ústavní soud připomíná, že , č. , rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu