Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 265/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. A. M., zastoupené Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem Brno, tř. kpt. Jaroše 3, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 15. 5. 2005, čj. - 214, a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 2. 2005, čj. - 182, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností a po odstranění vad advokátem dne 30. 6. 2006, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně (dále " "), a Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále též "okresní soud"), vydaných v řízení o žalobě na zaplacení 17 262,-- Kč, v němž stěžovatelka vystupovala v procesním postavení žalované.

Stěžovatelka tvrdí, že v řízení bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle d (dále " "). Soudy obou stupňů dospěly, podle stěžovatelky, k nesprávným skutkovým zjištěním, které nemají oporu v provedených důkazech a tyto důkazy nesprávně hodnotily. Spolu s ústavní stížností podala návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve smyslu .

II.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 2. 2005, čj. - 182, byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci škodu ve výši 17 262,-- Kč. Škoda žalobci vznikla tím, že mu stěžovatelka neumožnila styk s nezletilým synem účastníků v termínech určených rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 30. 8. 2001, čj. - 271. K odvolání stěžovatelky rozsudkem ze dne 15. 5. 2005, čj. - 214, zamítl žalobu v částce 126,-- Kč, ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil. Obecné soudy při určení výše škody aplikovaly přiměřeně , o cestovních náhradách.

III.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví. Není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Ústavnímu soudu je z jeho činnosti známo, že stěžovatelka v řízeních, týkajících se jejího nezletilého syna, opakovaně tvrdí, že žalobce jejich syna sexuálně zneužívá (viz usnesení ze dne 22. 3. 2007,

sp. zn.

, usnesení ze dne 11. 1. 2007,

sp. zn.

; a usnesení ze dne 4. 5. 2006,

sp. zn.

). Své jednání stěžovatelka nepovažuje za protiprávní, protože jedná v krajní nouzi (usnesení ze dne 4. 5. 2006,

sp. zn.

). S těmito tvrzeními se již obecné soudy v několika řízeních zcela dostatečně vyrovnaly a věnoval se jim i Ústavní soud, který předcházející ústavní stížnosti stěžovatelky odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Do práva stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle y a do práva na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, procesním postupem obecných soudů a jimi vydanými rozhodnutími zasaženo nebylo. V této souvislosti lze jen odkázat na kvalitní odůvodnění zmíněných rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Podmínky pro odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle nebyly ve zkoumaném případě splněny.

Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl ve zbývající části její ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu