Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1427/07

Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele VKUS, oděvní družstvo Brno, se sídlem v Brně, Veselá 5, IČ 00030678, zastoupeného JUDr. Karlem Chylíkem, advokátem, Advokátní kancelář v Brně, Veveří 10, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13.3.2007, č.j. -350, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností osobně podanou k Ústavnímu soudu dne 4.6.2007 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva a svobody zakotvené v a d (dále jen " ").

Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i účastníku řízení známy.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje průběh dosavadního řízení a poté uvádí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu by z hlediska ústavně zaručeného požadavku na spravedlivý proces nemělo obstát, neboť obsahuje pouze obecná konstatování. Dovolací soud pouze cituje uveřejněnou judikaturu ve vztahu k otázkám "tísně" a "nápadně nevýhodných podmínek" ve smyslu , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, aniž by uvedl konkrétní vazby těchto právních vět na souzený případ. Nejvyšší soud se ani dostatečně nevypořádal se zdůvodněním údajné neopodstatněnosti námitek stěžovatele uplatněných v dovolání. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá posouzení vztahu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Napadené rozhodnutí tedy není dostatečně přesvědčivě odůvodněno ve smyslu ustanovení a je de facto nepřezkoumatelné, z čehož stěžovatel dovozuje prvek libovůle v rozhodování soudu odporující principu právního státu dle y.

Ústavní soud poté, co si vyžádal spis Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí nebo čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví, není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté y a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatele.

Ačkoliv stěžovatel namítá porušení a y, jakož i libovůli v rozhodnutí Nejvyššího soudu, omezuje se na argumentaci upínající se výlučně k nedostatečné odůvodněnosti rozhodnutí.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že odvolací soud posoudil projednávanou věc podle ustanovení Poté vyjádřil svůj právní názor uveřejněný pod č. 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na výklad pojmů tíseň a nápadně nevýhodné podmínky, které byly předmětem výkladu i odvolacího soudu. Na základě těchto obecných kritérií dospěl k závěru, že odvolací soud vycházel ze stejných výkladových pozic. Tento závěr Nejvyššího soudu koresponduje s právními názory vyjádřenými odvolacím soudem v jeho rozhodnutí (zejména str. 5). Nejvyšší soud se dále zabýval i odkazem stěžovatele na to, že z výsledků dokazování neplyne, že by šlo o stav tísně prodávajícího, nesprávné sjednání kupní ceny vzhledem k cenovým předpisům, či nápadně nevýhodné podmínky, za nichž byla smlouva uzavřena. Nejvyšší soud ve vztahu k těmto námitkám odkázal na svoji konstantní judikaturu, z níž vyplývá, že vadná (nesprávná) skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem dle (č. 8/1994 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Závěrem Nejvyšší soud podtrhl nutnost interpretace a aplikace ustanovení a ve světle nálezu Ústavního soudu

(Sb.n.u. sv. č. 14, str. 203).

Z napadeného rozhodnutí dle názoru Ústavního soudu plyne, že se Nejvyšší soud námitkami stěžovatele vyjádřenými v dovolání nejen zabýval, ale i srozumitelně a přesvědčivě, v rámci přezkumu spočívajícím zejména v právním posouzení věci, své rozhodnutí odůvodnil. Je třeba poukázat na skutečnost, že přehodnocování skutkových okolností případu a hodnocení jednotlivých důkazů v řízení není nekonečným procesem. Přezkum Nejvyššího soudu je tak omezen charakterem dovolání jako mimořádného opravného prostředku.

Postupoval-li tedy soud v souladu s příslušnými ustanoveními , jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté y, což se v daném případě pochybným nejeví, a svůj postup řádně odůvodnil, přičemž ani v tomto směru není Nejvyššímu soudu možno cokoliv vytknout, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost dle ustanovení o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2007

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu