Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 711/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. Č., zastoupeného JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 7/206, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2006, sp.zn. , usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp.zn. , a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 8. 2005, sp.zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v 36 odst. 1, a d. V souvislosti s tím poukazuje i na porušení y ČR.

Obsah napadených rozhodnutí netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známa.

Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv v tom, že skutek byl posouzen jako trestný čin, ačkoliv se ze strany stěžovatele jednalo o nutnou obranu, a soudy se touto okolností nezabývaly. Dále stěžovatel namítá, že byly soudem zohledňovány pouze okolnosti svědčící v jeho neprospěch. Poukazuje i na nedostatky usnesení o zahájení trestního stíhání, uplatňuje námitky vůči odbornosti znalce, jehož posudek byl jedním z podkladů rozhodnutí soudu, a formuluje řadu dalších výhrad k průběhu řízení a dokazování. Vesměs se jedná o námitky, které byly uplatněny už v řízení před obecnými soudy a tyto soudy se jimi, jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, zabývaly a ve svých rozhodnutích se s nimi vypořádaly. Stěžovatel rovněž namítá, že rozsudek o vině mu stanovuje paralelní omezení, neboť mu ukládá povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit způsobenou škodu a současně povinnost k náhradě ve výroku vyčíslené škody poškozenému. V souhrnu lze říci, že stěžovatel vyjadřuje svou nespokojenost s rozhodnutími obecných soudů i řízením, které jim předcházelo, ze stížnosti však není patrné, v čem by měl spočívat ústavněprávní rozměr jeho výhrad.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

).

Námitkami, které se týkají vedení dokazování, skutkových zjištění a právního posouzení se ve svých rozhodnutích zabývaly odvolací a dovolací soud. Odůvodnění jejich rozhodnutí jsou zcela vyčerpávající a Ústavní soud nemá, co by k nim dodal. Ve vztahu k námitce týkající se uložení povinnosti uhradit způsobenou škodu nerespektuje ústavní stížnost stěžovatele zásadu subsidiarity, na níž je Ústavní soudnictví postaveno, neboť nebyla uplatněna v řízení před obecnými soudy. Postup obvodního soudu, který trest uložil, je nicméně zcela v souladu se zákonem i ústavním pořádkem.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu