Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 615/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti E. L., RNDr. V. L. a Ing. arch. M. C., zastoupených JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem se sídlem Praha 4, Jeremenkova 88, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, č.j. -75, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 8. 2005, č.j. -34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívají se, že jimi byla porušena jejich základní práva zakotvená v d ve spojení s y ČR v , 2 d.

Rozsudkem soudu I. stupně byla stěžovatelům uložena povinnost zaplatit žalobci (vedlejšímu účastníku v řízení o ústavní stížnosti) ve výroku specifikovanou částku. Dále soud rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelů pak Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně ve věci samé potvrdil, změnil pouze výrok o nákladech řízení a rozhodl o nákladech řízení odvolacího.

Stěžovatelé se neztotožňují s rozhodnutími obecných soudů. Uvádějí, že dle jejich názoru soudy nesprávně posoudily smlouvu, kterou stěžovatelé uzavřeli s vedlejším účastníkem a ze které vyplývá žalovaný závazek. Stěžovatelé dovozují, že tato smlouva je absolutně neplatná pro nedostatek určitosti a srozumitelnosti smluvních ujednání a dále, že se příčí dobrým mravům. Rovněž namítají, že smlouva je obcházením zákona. Poměrně obsáhle rekapitulují podmínky, za nichž k uzavření předmětné smlouvy došlo a které mají rovněž ilustrovat její rozpor s dobrými mravy.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovateli předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

). V podané ústavní stížnosti stěžovatelé napadají samotnou platnost předmětné smlouvy, dovozujíce, že je absolutně neplatná. Tuto námitku však nepoužili v řízení před obecnými soudy, když z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že stěžovatelé smlouvu uznávali, nesouhlasili pouze se způsobem, jakým ji soud I. stupně vyložil. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je ovšem patrné, že soudy se náležitostmi předmětné smlouvy dostatečně zabývaly a shledaly ji bezvadnou.

Dále je třeba říci, že obecné soudy se v odůvodněních svých rozhodnutí dostatečně podrobně vypořádaly s provedenými důkazy, z nich vyplývajícími skutkovými zjištěními i námitkami stěžovatelů. Nelze tedy dovodit zásah do základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces, neboť toto právo není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení, pouze jako požadavek na dodržení všech ústavních a zákonných pravidel postupu orgánů veřejné moci. Z tohoto pohledu nelze obecným soudům nic vytknout.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelům nepodařilo prokázat porušení jejich základních práv a svobod, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu