Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 415/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele H. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem Praha 1, ul. 28. října 1001/3, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2005, čj. - 126, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2004, čj. - 109, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně (dále " "), vydaných v řízení, v němž se domáhal vydání věci podle , o mimosoudních rehabilitacích. Uvedenými rozhodnutími došlo, podle stěžovatele, k porušení jeho základních ústavně zaručených práv, zejména práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), práva na ochranu majetku podle y, práva na rovnost v důstojnosti a právech podle a rovnost před zákonem podle y. Právo na spravedlivý proces bylo porušeno nejen vydáním uvedených rozhodnutí, ale i tím, že stěžovatel nebyl poučen o možnosti vznést námitku podjatosti soudců senátu krajského soudu 37 Co, který rozhodoval i o jeho původním odvolání, které odmítl.

II.

Z obsahu rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že rozsudkem městského soudu ze dne 10. 10. 2000, čj. - 73, byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal po žalované Správě nemovitostí města Brna uzavření dohody o vydání domu a pozemků podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Proti uvedenému rozsudku se stěžovatel odvolal, jeho odvolání odmítl usnesením ze dne 31. 1. 2001, čj. - 85, jako opožděné. Poté stěžovatel podal návrh na opravu rozsudku městského soudu s tím, že nerozhodl o celém žalobním petitu. Městský soud mu vyhověl vydáním opravného usnesení ze dne 20. 4. 2001, čj. - 91. Poté stěžovatel podal nové odvolání, které rovněž odmítl usnesením ze dne 10. 5. 2004, čj. - 109. V odůvodnění tohoto usnesení konstatoval, že městský soud opravným usnesením pouze deklaroval to, o čem již předtím rozsudkem rozhodl. Sice v něm nerespektoval ve všech detailech formulaci žalobního petitu, ale tento petit obsahově vyčerpal. Opravné usnesení městského soudu tedy neotevřelo znovu odvolací lhůtu do merita věci, proto odvolání odmítl pro opožděnost.

Dovolání stěžovatele proti zmíněnému usnesení krajského soudu zamítl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 4. 2005, čj. - 126.

III.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva. S ohledem na uvedené posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Obecné soudy srozumitelně uvedly, jaké právní následky vyvolalo opravné usnesení městského soudu ze dne 20. 4. 2001 a z jakých důvodů nebylo možné odvolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu ze dne 10. 10. 2000, podané po zmíněném opravném usnesení, posoudit jako včasné. Rozhodnutí krajského soudu je postaveno na důvodech, které jsou logické a ústavně souladné. Stejně tak je i usnesení Nejvyššího soudu ústavně konformní. Postupem ani rozhodnutími obecných soudů nedošlo k porušení žádného z ústavně zaručených základních práv stěžovatele.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude tato bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu