Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1025/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Ch., zastoupeného JUDr. Alexejem Přečkem, advokátem se sídlem Praha 9, Ostravská 626, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2007, čj. - 77, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 7. 9. 2006, čj. - 46 (dále jen "okresní soud"), jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti společnosti Agrotechnik, spol. s r. o., kterou se, jako dědic po zemřelé J. Ch., domáhal zaplacení částky 154 985,77 Kč. Ve stížnosti zrekapituloval dosavadní průběh řízení před obecnými soudy. Tvrdil, že v řízení v obou stupních "došlo k zmatečnosti a vadám, kdy na podkladě zjištěného skutkového stavu soud nesprávně tento skutkový stav vyhodnotil a v obou případech došlo k nesprávnému právnímu posouzení, důsledkem čehož je i nesprávné rozhodnutí, zejména i před řízením odvolacím". Řízení v jeho věci bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

Z označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal, jako dědic po J. Ch., zaplacení částky 156 985,77 Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 1. 1994. Okresní soud žalobu stěžovatele zamítl s odůvodněním, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná pro neurčitost podle § 37 ObčZ. Odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil jako správný. Smlouvu o postoupení pohledávky uznal za platnou a soudy obou stupňů se shodly na závěru, že prohlášení jednatele žalované společnosti, ze dne 6. 1. 2003, vůči notářce, projednávající dědictví po J. Ch., není uznáním dluhu ve smyslu § 558 ObčZ. Proto odvolací soud přihlédl k námitce žalované o promlčení nároku. Zjistil, že ze smlouvy o postoupení pohledávky je nepochybné, že měla být splacena nejpozději do 31. 12. 2000. Od tohoto dne počala běžet stěžovateli tříletá promlčecí lhůta a pokud podal žalobu až 24. 1. 2006, je jeho nárok promlčen.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel tvrdil, že v řízení před soudy obou stupňů bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d. Jeho ústavní stížnost neobsahovala žádnou argumentaci ústavněprávní povahy, ale jen polemiku se závěry obsaženými v rozsudku odvolacího soudu, o povaze prohlášení jednatele žalované společnosti ze dne 6. 1. 2003, učiněném v dědickém řízení do spisu sp. zn. . Předložil své vlastní právní závěry a jeho argumentace zůstala zcela v rovině obecného (podústavního) práva. Důvody, které stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti, jsou shodné s důvody, které uplatnil již v odvolání. Stěžovatel se tak prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá přezkoumání své věci Ústavním soudem, jako by byl další odvolací instancí. Tato role však Ústavnímu soudu nepřísluší, neboť se nezabývá porušením "běžné zákonnosti" a do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán zasáhnout pouze tehdy, pokud došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. K tomu však ve zkoumaném případě nedošlo. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a svůj rozsudek řádně a dostatečně odůvodnil. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu