Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1193/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Marií Minářovou, advokátkou se sídlem Brno, Ludmily Konečné 14, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2004, čj. - 306, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2005, čj. - 353, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Městského soudu v Brně, jako soudu prvního stupně, ze dne 3. 6. 2004, čj. - 306, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na určení platnosti označených hospodářských smluv a práva užívání ke stavebním pozemkům, označeným ve výroku rozsudku. Dále byla zamítnuta jeho žaloba proti stavebnímu bytovému družstvu Máj, na uložení povinnosti neprodleně dokončit část stavby postavené na označených pozemcích, včetně terénních prací podle schválené projektové dokumentace, a poté požádat o kolaudaci uvedené stavby. Stěžovatel obsáhle zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Uvedl, že žalobu podali již jeho rodiče jako jeho právní předchůdci a soud prvního stupně ve věci rozhodl až po 19 letech od podání žaloby. V průběhu řízení před obecnými soudy stěžovatel navrhl provedení řady důkazů, které provedeny nebyly. K jeho námitkám nepřihlédl ani odvolací ani dovolací soud. Postupem obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "). Byl totiž neúplně zjištěn skutkový stav věci, mj. proto, že nebyly provedeny stěžovatelem navrhované důkazy. To ve svých důsledcích vedlo k nesprávným skutkovým závěrům, vadnému hodnocení neúplně provedených důkazů a tím i k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci. Došlo i k porušení y.

Ze shora označených rozhodnutí obecných soudů, která stěžovatel navrhl zrušit, Ústavní soud zjistil, že soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatele na určení platnosti hospodářských smluv o odevzdání národního majetku do trvalého užívání z roků 1969 a 1970 a právo trvalého užívání k předmětným stavebním pozemkům, pro nedostatek věcné legitimace a pro nedostatek naléhavého právního zájmu na tomto určení. Stejně rozhodl o té části žaloby, kterou stěžovatel požadoval uložení povinnosti žalovanému SBD Máj, dokončit neprodleně část stavby na výše konkretizovaných pozemcích v k. ú. Medlánky, včetně terénních úprav. Podle výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázané, že vlastníkem předmětných nemovitostí je dílem Statutární město Brno, dílem je mají ve společném jmění manželé ing. J. M. a ing. J. M. Stěžovatel tedy není věcně legitimován, neboť není vlastníkem předmětných nemovitostí.

K odvolání stěžovatele zamítl Krajský soud v Brně jeho žalobu na určení, že je vlastníkem označených parcel a na uložení povinnosti žalovanému dokončit stavbu objektu bydlení č. p. 368 v k. ú. Medlánky, postaveného na parcele č. 1453. Nejprve poukázal na to, že žalobní petit, formulovaný stěžovatelem v odvolacím řízení v pozměněné podobě, byl posouzen jako upřesnění žaloby. Při posouzení věcné stránky případu vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v podstatě se ztotožnil s jeho právními závěry. Uzavřel, že pokud stěžovatel nabyl do vlastnictví stavbu, která vykazovala řadu závad, pro které došlo ke snížení kupní ceny a pokud nebylo prokázáno, že by prodávající převzal smluvně závazek stavbu dokončit, pak povinnosti související s dokončením stavby domu, včetně nutnosti odstranit vady, přešly na stěžovatele jako nového vlastníka. Nelze je proto ukládat žalovanému.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2007 čj. - 391, bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel napadá shora označená rozhodnutí obecných soudů tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle y. V ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry obecných soudů a prezentuje svůj vlastní výklad věci. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Ústavní soud se nezabývá případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných normami podústavního práva, pokud takové porušení současně neznamená porušení jejich základních práv a svobod.

Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní závěry, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, nezakládá sama o sobě oprávněnost ústavní stížnosti. V daném případě se právní závěry obecných soudů opírají o příslušná ustanovení a . Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Na základě uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že v přezkoumávané věci stěžovatele nedošlo k porušení jeho základních práv, zakotvených v d.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu