Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1028/07

Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem 130 00 Praha 3, Sudoměřská 1038/39, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2007 č. j. -87, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006 č. j. -61 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 1. 2006 č. j. -41, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti, podané k doručení dne 20. 4. 2007, domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v a 2 d. Poukázal na průběh řízení, v němž byl žalován o plnění z kupní smlouvy, na argumenty vztahující se k jeho označení jako kupujícího, na postup Nejvyššího soudu, jehož usnesení považuje za rozhodnutí protiústavní, jakož i na nálezy Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

a

, které při konstatování zjištěného porušení práv argumentovaly i "přepjatým formalismem" a jeho rozporem s principem spravedlnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , odst. 3 a 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, která stěžovatel v návrhu za porušená označil, zjištěn nebyl. Ten podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -61, jímž bylo dne 29. 6. 2006 potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně, ukládající žalovanému, nyní stěžovateli, zaplatit žalobci částku 15.424,- Kč s příslušenstvím, jakož i uhradit náklady řízení. S ohledem na výši peněžitého plnění, které nepřevýšilo částku 20.000,- Kč, Nejvyšší soud dovolání, s poukazem na znění , důvodně odmítl pro jeho nepřípustnost - nešlo tedy o výrok, který by záležel na jeho uvážení, nýbrž o rozhodnutí, opírající se o ustanovení zákona, stanovící přípustnost dovolání výší částky peněžitého plnění, o níž bylo rozhodnuto odvolacím soudem ve výroku o věci samé.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti označenému usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný. Pokud jde o stížnost napadající rozsudky dovolání předcházející, pak její odmítnutí je odůvodněno zjištěním, že byla podána nepochybně po lhůtě k tomu stanovené - stěžovatel neuplatnil svým dovoláním opravný prostředek, který mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje, a proto pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti nutno vycházet z doby doručení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006 [ , a , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu