Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 239/06

Ústavní soud rozhodl dne 29. června 2007 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele O. D., právně zastoupeného JUDr. Igorem Andrýskem, Mezírka 1, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 27. 4. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. .

Vzhledem k tomu, že z původního návrhu nebylo zcela zřejmé, která konkrétní rozhodnutí obecných soudů stěžovatel napadá, byl tento vyzván k jejich konkretizaci, což také v soudcovské lhůtě učinil.

Stěžovatel je toho názoru, že obecné soudy při rozhodování o výši trestu nezohlednily délku trestního řízení, která v tomto konkrétním případě přesáhla osm let. S ohledem na nález Ústavního soudu, sp. zn. , měly obecné soudy přihlédnout k zásadě proporcionality plynoucí z imperativu právního státu a při ukládání výše trestu zohlednit délku trestního řízení, což se však nestalo. Závěrem ústavní stížnosti pak stěžovatel krátce polemizuje se skutkovými a právními závěry obecných soudů.

II.

V souvislosti s projednávaným případem musí Ústavní soud konstatovat, že stěžovatel ve svém návrhu napadl pouze usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. , přičemž rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. , stvrzující správnost napadených rozhodnutí, zůstalo nedotčeno. Ve vztahu k rozhodnutím soudů prvních dvou stupňů je tak třeba považovat ústavní stížnost za nepřípustnou. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jestliže by totiž Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí krajského soudu a vrchního soudu zrušil, existovalo by vedle pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího napadená rozhodnutí, pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu, konstatující naopak jejich správnost, což nelze s ohledem na princip právní jistoty akceptovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997,

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, usnesení č. 2, str. 331 a násl.).

Nad nutný rámec odůvodnění však soudce zpravodaj uvádí, že dle jeho názoru se vztahem výše trestu a délky trestního řízení ústavně konformním způsobem zabýval již Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. .

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro nepřípustnost dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2007

Michaela Židlická

soudce zpravodaj