Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1403/07

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Chata Kopřivná a. s. v likvidaci, se sídlem Praha 1, Jeruzalémská 962/3 s užívaným vchodem Senovážné nám. 23, Praha 1, zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem Čerčany, Sokolská 505, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. -61, kterým byl podle jejího přesvědčení porušen a d (dále jen " "), . odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a y.

Z předložené ústavní stížnosti a přiložené přílohy Ústavní soud zjistil, že podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 5. 2005, se navrhovatel Ing. P. N. domáhal po Mgr. K. L. vydání 100 ks listinných akcií na majitele, každou v hodnotě 10.000,- Kč v pořadí 001-100 v nominální hodnotě všech akcií 1,000.000,- Kč společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci. Podáním doručeným soudu dne 7. 7. 2006 navrhl navrhovatel přibrání dalších čtyř účastníků do řízení, a to mimo jiné i stěžovatelky a současně změnil návrh tak, že nadále požaduje, aby žalovaní 1) až 5) rukou společnou a nerozdílnou vydali navrhovateli 100 ks listinných akcií společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci, reg. č. 000 001-000 100, o nominální hodnotě 10.000,- Kč/ks. Krajský soud v Ostravě usnesením napadeným ústavní stížností ve výroku I. přibral do řízení všechny další navržené účastníky a ve výroku II. připustil změnu návrhu, a to podle ustanovení a

Podle názoru stěžovatelky Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím vytvořil nerovné postavení účastníků v řízení tím, že stěžovatelku bezdůvodně a bez návrhu přibral do řízení a doposud jí neumožnil se k věci relevantně vyjádřit, neboť stěžovatelce nebyla doručena ani žaloba, ani změna žaloby. Krajský soud tak porušil právo stěžovatelky na rovné postavení účastníků v soudním řízení a na spravedlivý proces

Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [ ]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení ( ). Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavní stížnost je třeba chápat jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod jednotlivce za situace, kdy právní prostředky určené k jejich ochraně byly již vyčerpány a nelze se jich jiným zákonným způsobem domáhat (srov. ustanovení ). Ústavní soud stojí ve své rozhodovací praxi na stanovisku, že ochrana ústavnosti není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci a za procesní prostředky k ochraně práva považuje nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.

Tvrdí-li tedy stěžovatelka, že ze strany soudu I. stupně došlo k závažným právním nedostatkům, může konečné rozhodnutí soudu I. stupně v rámci soustavy obecných soudů napadnout řádným, popř. mimořádným opravným prostředkem, neboť procesní konstrukce obsažená v plně garantuje projednání a rozhodování o podaných opravných prostředcích nezávislým a nestranným soudem ( a násl. ) v souladu s a násl. y a Úmluvy. Ústavní soud by se totiž posuzováním procesního usnesení o přibrání dalších účastníků do řízení a připuštěním změny návrhu dostal do pozice odvolací instituce, ačkoliv další instancí v systému všeobecného soudnictví není a nemůže být.

Napadené rozhodnutí tak není v dané fázi řízení v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost je proto ve smyslu ustanovení nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudkyně zpravodajka ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2007

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka