Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1095/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele PARMA CLUB, s. r. o., se sídlem Praha 10, Parmská 387, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 12. 2006, čj. - 251, a Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2007, čj. - 262, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 12. 2006, čj. - 251, kterým mu uvedený soud nepřiznal osvobození od soudního poplatku za podání odvolání. Rovněž navrhl zrušit usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2007, čj. - 262, kterým bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno.

Podle ústavní stížnosti je stěžovatel obchodní společností, zapsanou v obchodním rejstříku. V řízení o zaplacení částky 27 613 072,20 Kč s příslušenstvím vystupuje jako žalovaný a požádal o zproštění povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 847 470,-- Kč. Osvědčil soudu své majetkové poměry a příslušnými doklady prokázal, že je řadu let ve ztrátě, na jeho nemovitostech vázne zástavní právo pro zajištění pohledávek, jejichž výše převyšuje jejich tržní hodnotu. Současně je proti němu vedena exekuce.

Stěžovatel zrekapituloval právní závěry rozhodnutí obecných soudů. Poukázal na ustanovení a tvrdí, že podrobně doložil, že nemá k dispozici částku na zaplacení soudního poplatku. Tu nemůže získat ani půjčkou, neboť nemovitost, kterou vlastní, je zatížena zástavním právem. Navíc se nachází v exekučním řízení a tudíž je dána překážka generálního inhibitoria na jeho majetek. Své právo na odvolání neuplatňuje ani svévolně, ani zřejmě bezúspěšně, protože o nároku žalobce bylo v první instanci soudní řízení vedeno téměř 4 roky. Soudy obou stupňů diskriminačním způsobem porušily právo stěžovatele na rovný přístup k soudu, protože pouze z důvodu, že je obchodní společností, kladou důraz na to, zda se do obtížné majetkové situace dostal svým vlastním přičiněním nebo v důsledku událostí, které nemohl sám ovlivnit. Došlo tak, podle stěžovatele, k porušení jeho základního práva podle a d zejména tím, že u něj obecné soudy zkoumaly nejen jeho majetkovou situaci, ale zcela nad rámec zákonné kompetence i to, zda se dostal do obtížné situace jinak než např. v důsledku vyšší moci.

Z rozhodnutí obecných soudů, která stěžovatel navrhl zrušit, Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 4. 4. 2006, čj. - 205, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci Frenn Trading B. V. částku 21 861 775,30 Kč. Stěžovatel byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 874 470,-- Kč a na výzvu soudu reagoval žádostí o osvobození od soudního poplatku. Předložily, jimiž prokazoval svou situaci. Obvodní soud, s poukazem na ustanovení , uvedl, že stěžovatel dostatečně neprokázal skutečnosti rozhodné pro částečné či úplné osvobození od soudního poplatku. Důvody, proč se dostal do špatné ekonomické situace, neozřejmil. Stěžovatel je podnikatel, vstupuje do oblasti vztahů, které s sebou nesou riziko neúspěchu a ztrát. Proto je třeba posuzovat, zda se do nepříznivé finanční situace dostal sám nebo vlivem okolností, nesouvisejících s podnikáním, zejména neodvratitelných událostí nebo jiných případů vyšší moci. Stěžovatel nic takového netvrdil ani nedoložil.

K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesení obvodního soudu potvrdil. Zdůraznil, že současný stav aktiv a pasiv stěžovatele má původ výhradně v jeho podnikatelské činnosti (ani stěžovatel netvrdil opak) a není důsledkem žádných, stěžovatelem neovlivnitelných, událostí s podnikáním nesouvisejících. Každé podnikání s sebou nese nutně riziko neúspěchu a důsledky tohoto rizika nelze přenášet na nikoho dalšího, tedy ani na stát formou úlev z poplatkové povinnosti v řízení, jehož kořeny tkví v podnikatelské činnosti stěžovatele. Institut osvobození od soudních poplatků slouží k tomu, aby účastníkovi řízení nebyl, pro jeho nepříznivou majetkovou situaci, znemožněn přístup k soudu. Jeho účelem však není napomáhat exekučnímu dlužníkovi (který jinak disponuje dostatečným majetkem) k tomu, aby svého postavení zneužíval a vyhýbal se tak splnění své poplatkové povinnosti. Uzavřel, že celkové poměry stěžovatele neodůvodňují ani částečné osvobození od soudních poplatků.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá zejména v polemice s výkladem ustanovení obecnými soudy. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Skutečnost, že obecné soudy rozhodly způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, nezakládá sama o sobě oprávněnost ústavní stížnosti.

Posláním Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod. Není proto oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu zejména su ČR,d a mezinárodními smlouvami podle y ČR. Právní závěry obecných soudů obou stupňů vycházejí ze smyslu a účelu ustanovení o osvobození od soudních poplatků. Zejména odvolací soud velmi výstižně a jednoznačně vyložil, k čemu institut osvobození od soudních poplatků slouží. V návaznosti na to vyložil i důvody, pro které nebylo stěžovateli osvobození přiznáno. Situace, za níž má stěžovatel ztíženou možnost bránit se u soudu v rámci odvolacího řízení, má svůj původ výhradně v jeho podnikatelské činnosti. Důsledky neúspěchu v podnikatelské činnosti nelze přenášet na stát prostřednictvím institutu osvobození od soudních poplatků. Na uvedených právních závěrech obecných soudů neshledává Ústavní soud nic protiústavního.

Na základě uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Jsou tedy splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2007

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu