Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1345/07

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti KKS Zlín, spol. s r.o., Louky 382, IČO 60720280, zastoupené JUDr. A. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, č.j. -51, a rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 13. 11. 1998, č.j. FŘ-3411/98-120, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2007, se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle , 2 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z obsahu ústavní stížnosti a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, č.j. -51, který si Ústavní soud vyžádal od Nejvyššího správního soudu, bylo zjištěno, že dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu ve Zlíně byla dne 29. 4. 1998 stěžovatelce doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1996 ve výši 13.703.040,- Kč. Finanční ředitelství v Brně v reakci na odvolání stěžovatelky svým rozhodnutím ze dne 13. 11. 1998, č.j. FŘ-3411/98-120 (které je napadeno ústavní stížností), dodatečně vyměřenou daň změnil z částky 13.703.040,- Kč na částku 10.788.960,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu. V rámci řízení o ní vydal Krajský soud v Brně dne 24. 6. 2004 rozsudek, jímž napadené rozhodnutí zrušil. Uvedený rozsudek následně zrušil na základě kasační stížnosti Finančního ředitelství v Brně Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím ze dne 25. 1. 2005. V reakci na tento zrušující rozsudek vydal krajský soud nový rozsudek ze dne 30. 5. 2005, jímž opětovně rozhodnutí finančního ředitelství zrušil. O druhé kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2005, č.j. -51 (napadeným projednávanou ústavní stížností), tak, že rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti, požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je jí subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná (srov. výjimky z této zásady uvedené v ).

V projednávané věci podala stěžovatelka ústavní stížnost za situace, kdy Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí správního soudu a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí, tedy ve fázi, kdy o věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. I když je soud obecně vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v jeho rozsudku, jeho rozhodnutí nelze předjímat. Ústavní soud je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí konečná.Teprve v okamžiku, až bude řízení definitivně ukončeno a stěžovatel již nebude mít k dispozici žádný opravný prostředek na ochranu svých práv, bude moci podat novou ústavní stížnost a zpracovat jí tak, aby zohledňovala i výsledky dalšího řízení před obecnými soudy. V dané fázi řízení není Ústavní soud oprávněn s ohledem na zásadu subsidiarity se ústavní stížností zabývat meritorně.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako nepřípustnou, když neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení uvedeného zákona. Vzhledem k důvodu odmítnutí ústavní stížnosti by bylo nadbytečné činit kroky k odstranění její vady - nepředložení plné moci k zastupování stěžovatelky advokátem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.¨

V Brně dne 5. června 2007

Stanislav Balík

soudce zpravodaj