Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 801/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného JUDr. Josefem Bělohlávkem, advokátem se sídlem Praha 4, Ortenovo nám. 16, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 1. 2007, čj. - 56, a čj. - 48, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9, kterými rozhodl o námitkách stěžovatele ze dne 16. 11. 2006 a 17. 11. 2006 proti příkazům k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora R. V., čj. 104 Ex 621/03 - 70, a čj. 104 Ex 622/03 - 54, tak, že jeho námitky zamítl. Vyšel ze zjištění, že v obou případech stěžovatel po zahájení exekuce zaplatil jen dlužnou částku, nikoliv též náklady exekuce. Proto exekutor v exekuci oprávněně pokračoval.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že exekutor postupoval procesně vadně. Tyto procesní vady potvrdil i obvodní soud v napadených usneseních, přičemž tím vším bylo porušeno mj. základní právo stěžovatele podle , a d. Stěžovatel argumentuje judikaturou Ústavního soudu a tvrdí, že v době nařízení exekuce nebyla touto exekucí vynucovaná rozhodnutí o výživném vykonatelná, že dobrovolně splnil žalovanou částku a že přesto exekutor v exekuci protizákonně pokračoval.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž splnění má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy ústavně souladným způsobem posoudily konkurenci norem podústavního práva, sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikovaly podstavní právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004,

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, str. 371, nebo stěžovatelem citovaný nález

sp. zn.

ze dne 4. 5. 2006, www.judikatura.cz). Nic takového ovšem v tomto případě Ústavní soud nezjistil. Na rozdíl od stěžovatelem zmíněného nálezu

sp. zn.

, obvodní soud v napadených rozhodnutích své právní závěry řádně odůvodnil, ale současně nešlo o nevykonatelné rozhodnutí, neboť podle jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného předběžně vykonatelné. V neposlední řadě, uvádí-li stěžovatel, že plnil „zcela dobrovolně a neprodleně, jakmile se o nařízení exekuce dozvěděl“, nelze to v žádném případě hodnotit jako včasné plnění pohledávek z výživného.

Ústavní soud s ohledem na uvedené připomíná, že , č. , rozeznává v , jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit „přijatelnost“ návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud tato stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení obsahují relevantní tvrzení, může Ústavní soud vyzvat stěžovatele k jeho případné replice ve stanovené lhůtě. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude tato bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu