Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 214/07

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného Mgr. Kamilem Andree, advokátem se sídlem Olomouc, Ostružnická 7, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2006, čj. - 9, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") pro tvrzený rozpor tohoto usnesení se základním právem na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a celou řadou dalších základních práv. Tímto usnesením byl zamítnut stěžovatelův návrh na vyslovení neplatnosti voleb do Zastupitelstva Statutárního města Olomouc.

V ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě zopakoval důvody, které uplatnil v řízení před krajským soudem, kterému vytýká, že se s těmito argumenty v podstatě vůbec nevypořádal. Podle stěžovatele rozdělením města Olomouc na volební obvody došlo ke zkreslení volebního výsledku, který tak výrazně zvýhodňuje některé politické strany, což je v rozporu se základními volebními právy uvedenými v a v ě ČR. Navíc je touto úpravou hlasování popřeno, že Olomouc je jedna obec. Stěžovatel tak mohl hlasovat maximálně jen pro 9 kandidátů, nikoliv o všech 45 olomouckých zastupitelích. Rozdělení města do volebních obvodů je navíc zcela arbitrární. Dochází k velké nerovnosti hlasů. Hlas daný velké straně má ve výsledku asi pětkrát větší váhu než hlas daný straně malé. Například ODS volilo 36,44 % občanů a získala 21 mandátů, zatímco Stranu zelených volilo 6,80 % občanů a získala 1 mandát. Je sice pravda, že v umožňuje rozdělení obce na volební obvody, není však možné, aby faktické provedení tohoto rozdělení vedlo k tak výrazné nerovnosti váhy hlasů. Dále citoval politologickou analýzu, podle níž index deformace (poměr mezi procentem hlasů a procentem mandátů, kdy ideální stav je 1) dosahuje v tomto případě u vítězné strany 1,28 a u nejmenší strany, která se ještě dostala do zastupitelstva obce, jen 0,32. Podle stěžovatele jsou to největší rozdíly v celé republice.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle y, který je na stěžovatelovu věc aplikovatelný, občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců (odst. 1). Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon (odst. 3). Podle , o volbách do zastupitelstev obcí, obec tvoří jeden volební obvod. Zastupitelstvo obce může, nejpozději 85 dnů přede dnem konání voleb, vytvořit více volebních obvodů v obcích s počtem obyvatel nad 50 000 tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 9 členů zastupitelstva obce (písm. c/). Protože rozdělení Olomouce jako statutárního města s více než 100 000 obyvateli na volební obvody proběhlo v souladu s citovaným ustanovením , nelze volebnímu procesu vytýkat protiústavnost způsobem, jak to činí stěžovatel, zejména proto, že sama , ve shora citovaném , předpokládá, že podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon (samozřejmě způsobem nikoli protiústavním). Neexistuje žádné základní právo stěžovatele volit všechny zastupitele, pokud obec, v souladu se zákonnou úpravou a v zájmu přehlednosti kandidátní y, rozdělila své území na několik volebních obvodů. Míra poměrnosti volebního systému do zastupitelstev obcí je, na rozdíl od voleb do obou komor Parlamentu ČR, dána zákonem ( ), nikoliv u ČR (srov. pro poměrný, resp. většinový systém volby do obou komor Parlamentu ČR, a 2 in fine y ČR, a naproti tomu y ČR, které o jakémkoliv typu hlasování do zastupitelstev obcí, ať již většinovém či poměrném, vůbec nehovoří).

Ze všech těchto důvodů Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu