Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 618/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. Š., zastoupeného JUDr. O. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, čj. - 120, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou ústavní stížností domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, čj. - 120. Tímto usnesením bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 7. 2006, čj. - 107, kterým odmítl odvolání stěžovatele proti rozsudku téhož soudu pro opožděnost.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že vadným postupem při doručování a následným postupem soudu došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces podle y ČR, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatele mu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") ze dne 5. 12. 2003, čj. - 31, nebyl řádně doručen. Z důvodu, že stěžovatel nebyl v místě svého bydliště zastižen, byla zásilka téhož dne uložena na poště. Soud pak nesprávně dovodil, že rozsudek byl doručen náhradně dne 22. 3. 2004 a od téhož dne počítal i lhůtu pro podání odvolání. Stěžovatel se v době doručování v místě bydliště nezdržoval, neboť jako podnikatel v oblasti autodopravy jezdí po celé Evropě. Poukázal na ustanovení a zdůraznil, že předložil důkazy, prokazující, že se v místě bydliště nezdržoval. Věc je o to závažnější, že se jedná o rozsudek pro zmeškání. Stěžovatel tedy neměl, bez své viny, možnost vyjádřit se meritorně k předmětu řízení.

Z obsahu rozhodnutí obecných soudů, stěžovatelem navržených ke zrušení, Ústavní soud zjistil, že obvodní soud odmítl, podle , jako opožděné odvolání stěžovatele proti rozsudku téhož obvodního soudu ze dne 5. 12. 2003, čj. - 31. Uvedený rozsudek, který byl vydán jako rozsudek pro zmeškání, byl stěžovateli doručován do vlastních rukou prostřednictvím pošty dne 12. 3. 2004 a téhož dne byla zásilka uložena na poště, neboť stěžovatel nebyl v místě bydliště zastižen. Byly tak splněny podmínky náhradního doručení podle , neboť stěžovatel neprokázal, že se v době doručování v místě bydliště nezdržoval. K tomuto závěru přivedly obvodní soud provedené důkazy. Městský soud v Praze toto usnesení obvodního soudu potvrdil. Souhlasil se závěry obvodního soudu, podle kterých poštovní doručovatelka jako svědkyně osvětlila datum, kdy byla zásilka stěžovateli doručována. Způsob doručování byl v souladu se zákonem. O tom, že byl stěžovatel o uložení zásilky na poště vyrozuměn, svědčí skutečnost, že zásilku skutečně dne 29. 3. 2004 na poště převzal. Poučení o podmínkách náhradního doručení je uvedeno na dodejce a je obsaženo v citovaných ustanoveních . Námitky stěžovatele, že nebyl řádně poučen o procesních právech a povinnostech ve smyslu , nejsou tedy na místě. Pokud tvrdí, že se v době doručování a ve lhůtě deseti dnů poté na adrese svého bydliště nezdržoval, bylo na něm, aby tuto skutečnost prokázal. Přes veškerou snahu se mu to nepodařilo.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozebral údajná pochybení obecných soudů jak v meritu věci, tak v aplikaci ustanovení o doručování. Navrhl zrušení usnesení Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, čímž vymezil rozsah přezkumu ústavnosti jeho věci Ústavním soudem.

Po prostudování ústavní stížnosti a po přezkoumání napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ve věci nebyla obecnými soudy porušena žádná základní práva stěžovatele. Důvody, pro které odvolací soud rozhodnutí obvodního soudu potvrdil, opřel o skutková zjištění a důkazy provedené před obvodním soudem a o relevantní ustanovení o doručování. Svůj právní závěr dostatečně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Ústavní soud se ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu, na které odkazuje. Neshledal tedy nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Jak Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ke zrušení napadených rozhodnutí může přistoupit pouze na základě zjištění, že bylo porušeno některé ze základních práv. Pokud takové porušení nezjistí, nemůže do řízení před obecnými soudy zasahovat. Nutno podotknout, že skutečnost, že stěžovatel dostatečně nedbal o přebírání poštovních zásilek zasílaných na jeho adresu, nemůže vydávat za pochybení orgánů veřejné moci. Vede-li občan soudní spor, ať už jako žalobce či žalovaný, musí přijmout taková opatření, aby mu mohly být soudní zásilky řádně doručovány. O tom, že žalobce bude postupovat při uplatňování svého nároku soudní cestou, stěžovatel nepochybně poznatky měl.

Na základě uvedených skutečností dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu