Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 588/06

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. J. T., zastoupeného JUDr. V. R., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2006, č.j. -324 a proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 8. 2005, č.j. -300, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v y ČR, dále v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto o styku stěžovatele s jeho syny (výroky I., II.), zamítl stěžovatelův návrh na snížení výživného pro oba syny (výrok III.), rozhodl o zvýšení výživného pro jednoho z nich a zamítl návrh matky na zvýšení výživného pro druhé dítě (výrok IV.). Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Stěžovatel se odvolal do výroků, kterými bylo rozhodnuto o výživném. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v rozsahu dotčeném odvoláním potvrdil.

Námitky prezentované stěžovatelem v ústavní stížnosti, které podřazuje pod porušení základního práva na spravedlivý proces, se soustřeďují na nesprávné zhodnocení celkové finanční situace stěžovatele soudem. Podle názoru stěžovatele soud nevycházel ze správně vypočtené průměrné čisté mzdy, zohlednil další plnění, která ovšem stěžovatel ani jeho děti nemohou využít ve formě peněžních prostředků, na druhou stranu dostatečně nezohlednil výdaje, které má stěžovatel z důvodu svého chronického onemocnění. Stěžovatel evidentně není spokojen se způsobem, jakým obecné soudy věc rozhodly, jeho námitky však nedosahují ústavněprávní roviny. Stěžovatel nepojmenovává jediné pochybení soudů, které by mohlo vést k zásahu do sféry jeho základních práv a svobod. Polemizuje se závěry soudů a uplatňuje vlastní názory na spravedlivé stanovení výše výživného, to však není argumentace, kterou lze dosáhnout zrušení napadených rozhodnutí Ústavním soudem.

Na tomto místě Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

). Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i materiálů, které předložil stěžovatel, vyplývá, že rozhodnutí obecných soudů se odpovídají zjištěných skutkovým okolnostem. Jsou přesvědčivě a přiléhavě odůvodněna a stěžovatel nepředložil nic, čím by zpochybnil jejich zákonnost, tím méně ústavnost.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle . Stěžovatel požaduje zrušení rozhodnutí soudu I. stupně jako celku, odvoláním však napadl jen jeho část a ostatní výroky nabyly samostatně právní moci. V části, v níž ústavní stížnost směřuje ke zrušení těchto výroků je nepřípustná podle . V návaznosti na tyto skutečnosti nerozhodoval Ústavní soud samostatným usnesením o stěžovatelově návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu