Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 886/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Z., zastoupeného JUDr. M. L., proti usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 9. 2006, čj. - 33, a Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2006, čj. - 43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 9. 2006, čj. - 33 (dále jen "okresní soud"), kterým bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 56 809,-- Kč s příslušenstvím a zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2006, čj. - 43, kterým bylo usnesení okresního soudu změněno tak, že stěžovateli se náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

Stěžovatel namítá, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d, neboť soudy nerespektovaly jednu ze základních zásad občanského soudního řízení, spočívající v přiznání náhrady nákladů účastníkovi podle úspěchu ve věci, nebo podle jeho chování v průběhu řízení, jak je to obsaženo v - . Pouze v případě, kdy se aplikace těchto ustanovení může jevit jako nepřiměřená tvrdost, přichází v úvahu , při jehož použití však musí soud vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Nepřiznání nákladů řízení se stěžovateli jeví být nepřiměřeně tvrdým rozhodnutím vůči němu.

Z obsahu soudních rozhodnutí, jejichž zrušení stěžovatel navrhl, vyplývá, že Okresní soud v Kutné Hoře, usnesením v bodě I., zastavil řízení o zaplacení částky 56 809,-- Kč, v bodě II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a v bodě III. rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni.

Krajský soud v Praze, k odvolání stěžovatele, který požadoval, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni, změnil usnesení okresního soudu ve výroku II. tak, že stěžovateli se náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že předmětem řízení byl tvrzený nárok žalobkyně na nájemné za užívání nemovitosti a movitých věcí stěžovatelem v období od 10. 2. 1997 do 28. 2. 1999. Žaloba byla podána dne 8. 2. 2000. Stěžovatel plnění na předmětnou pohledávku složil do soudní úschovy ještě před podáním žaloby. Důvodem byla spornost okruhu dědiců po původním pronajímateli, právním předchůdci žalobkyně. Stěžovatel tedy postupoval podle ObčZ. Za uvedené situace nejsou splněny předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni. Odvolací soud shledal ve věci důvody zvláštního zřetele hodné, ve smyslu , které spatřoval v tom, že žalobkyně, v době podání žaloby, nevěděla o tom, že své plnění stěžovatel složil do soudní úschovy. Stěžovatel tuto skutečnost neuvedl ani ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30. 3. 2000. Žalobkyně podala žalobu za situace ohrožení nejstarší tvrzené pohledávky promlčením. Přihlédnout je nutno i k době od splatnosti žalované pohledávky do okamžiku, kdy žalobkyně získala možnost s plněním nakládat. Odvolací soud tak shledal výjimečnost případu podle a stěžovateli nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem v celém rozsahu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se ve své judikatuře již mnohokrát zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení. Vyslovil mj., že úkolem obecného soudu není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, ale zvážit, zda tu neexistují další okolnosti, mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů. Otázku náhrady nákladů řízení ovšem nelze, z hlediska kritérií spravedlivého procesu, klást na stejnou roveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není proto oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, a nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu zejména s u ČR, d a mezinárodními smlouvami podle y ČR. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů, zejména soudu odvolacího, ve věci náhrady nákladů řízení. Interpretace a aplikace relevantních ustanovení , jako normy podústavního práva, je plně v kompetenci obecných soudů. Po přezkoumání jejich rozhodnutí z hlediska ústavnosti Ústavní soud konstatuje, že nezjistil nic, co by danou věc posouvalo do ústavně-právní roviny. Jedná se o rozhodnutí, která neobsahují žádné prvky svévole. Jsou řádně a logicky zdůvodněna v souladu s příslušnými ustanoveními . Nedošlo tedy k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle d.

Na základě uvedených skutečností dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu